Erik Jakub Groch se ve své nové básnické sbírce ztrácí hledaje konce vět, počátky veršů, podobu měsíčního svitu před čtvrtinou sekundy nebo padající sníh. Jak napovídá tajemný název, drobný sešit poezie by skutečně mohl být úvodem k ničemu, nicméně zdá se, že slovenský básník toho má ještě hodně na duši, na jazyku i v ruce.