Eklektik Bastard - jedna z nejvtipnějších knih současného Slovenska vychází česky

/ nakl. Argo

Jak se žije současným třicátníkům v Bratislavě? Ivana Gibová (1985) bujaře píše a čtenář se bujaře směje – dokud nezjistí, že tu jde o důležité věci. A potom… potom se směje dál. V této knize není třeba nic brát vážně. Osvobozující kniha, ve které zdánlivě neplatí žádná pravidla. Míchají se v ní žánry, témata, vědomá povrchnost s intuitivní hloubkou.
Jak se žije současným třicátníkům v Bratislavě? Ivana Gibová (1985) bujaře píše a čtenář se bujaře směje – dokud nezjistí, že tu jde o důležité věci. A potom… potom se směje dál. V této knize není třeba nic brát vážně. Osvobozující kniha, ve které zdánlivě neplatí žádná pravidla. Míchají se v ní žánry, témata, vědomá povrchnost s intuitivní hloubkou.

Ukázka:

METABOLISMUS

U toho ani nechci bejt.

Když se žena čerstvě po třicítce probudí, první, co uvidí v zrcadle, je podélná vráska na čele, která se tam v noci z devětadvaceti na třicet vytvořila. Simona jednou viděla dokument, ve kterém soudní patolog konstatoval, že oběti bylo třicet plus, což zjistil právě díky podélné vrásce; od té chvíle Simonu nic neděsilo víc než podélná vráska, v některých případech už dokonce nemuselo jít o vrásku, ale o rýhu zralou na botox, a ten některý případ je právě ten její. Druhá věc, která v tomhle věku nabude na urgentnosti, je zpomalení metabolismu; ženská po třicítce je prostě v prdeli a na odpis, ne jako chlapi, co až do padesátky bez rozpaků nosí trvalou kolem pleše, ženy jsou úplně jiná kategorie, ne jako ti chlapi, kteří se cpou bůčkem a píšou komentáře na ženský weby o tom, že ženská, co má tři kila nadváhu, by měla zhubnout, nebo zhebnout. Už první den po třicítce soudné ženě dojde, že měla víc šetřit na botox, míň žrát, preventivně si natírat ksicht krémem proti vráskám a předpokládat výskyt celulitidy. Druhý den jí dojde, že ho musí, prostě musí celý strávit gúglením procedur od bělení zubů až po placentovou omlazovací terapii a že je musí, prostě musí všechny koupit a absolvovat, musí ze stravy vyloučit cukr, lepek, živočišný tuky, mléčný výrobky a alkohol, jenže kdyby vyloučila alkohol, jaká by jí zůstala radost na světě, co by to bylo za život, ale když musí, tak musí a kromě toho se ještě musí objednat k psychoterapeutce, protože to musí všechny ženy po třicítce, prostě musí mít psychoterapeutku; žena po třicítce bez psychoterapeutky zkrátka nepřežije, třeba si příliš vezme k srdci, že má vrásku a nadváhu a zpomalený metabolismus, a v slabý chvilce zapije sedm neurolů neúměrným množstvím alkoholu, případně neúměrný množství neurolu sedmičkou alkoholu. Jenže všechno nejde tak jednoduše, jak by bylo třeba.

Psycholožka má první volnej termín za pět měsíců, kdežto Simoně prsa poklesávají každých pět minut a každých pět minut se jí o něco zvětší zadek. „Hele, jsem v prdeli. Našla jsem si rýhu na čele, jsem hnusná, mám sedm set kilo, ale komu by se chtělo v lednu běhat, komu by se chtělo v zimě cvičit, komu se chce cvičit kdykoliv, komu se chce vyhodit sto eur za botox a tři tisíce pět set za nový bílý zuby, a už vůbec nikomu se nechce kvůli bílejm zubům přestat kouřit, protože kdyby přestal, přibere.“ „Kvůli tomu mi voláš v sedm ráno?! Prostě tolik nežer,“ radí Zuza, ale jí se to radí, když je jí devětadvacet, má padesát kilo, hladký čelo a není z východu. „A není to jenom o jídle, Simono. Taky pleť se musí hydratovat, to není žádná sranda, když máš něčeho nedostatek, projeví se to nejvíc hlavně na pleti a ještě na nehtech a vlasech; já jsem normálně začala používat na celý tělo olivovej olej, smrdí to teda jak plína, ale na kůži to působí skvěle, i kokosovej je dobrej, ale ten podle mě taky smrdí, když se vstřebá, ježiš jednou jsem měla chlapa, toho Jana umanutýho, pamatuješ, co se natíral kokosákem, chápeš, chlap! To bylo něco hroznýho, fuj, ani se mi s ním nechtělo spát. A normálně tím nasákly i polštáře, musela jsem je vyhodit, to se nedalo. Myslím, že i kvůli tomu jsem tenkrát zanevřela na chlapy, z toho traumatu. No a na vlasy je nejlepší arganovej olej, to už jsem taky vyzkoušela, víš, jak jsem se jeden čas furt barvila na blond, tak se mi strašně zničily a ten argan mi na to dost pomoh, i na nehty, super záležitost, úplně bez chemie, jo a taky jsem si začala dělat pílingy celýho těla mořskou solí a kávou, s kapkou oleje teda, fakt bomba, pokožku mám super. Prostě jsem celkově přehodnotila životosprávu, míň tuku, žádnej cukr, fuj, rafinovanej, to vůbec, no a mouka, ty jo, víš, jaký sračky v tom jsou? Nejlepší jsou rostlinný tuky a komplexní sacharidy…“

„Ty Zuzo, umíš si představit, že bysme před pěti lety v rozhovoru použily slovo sacharidy…?“ „No, aspoň vidíš, jak jsme to zanedbaly. Tak já nevím, minimálně si kupuj bezlepkovej chleba, když bez toho nemůžeš žít.“ „Jasně, koupit bezlepkovej chleba za tři eura, kydnout na to sádlo s cibulí a pak to celý vyblejt, protože máš výčitky svědomí. Takže když pak děláš impulzivní předmenstruační nákup, musíš už dopředu počítat, kolik eur se vybleje; a pak si u pokladny všimneš, že tě okukuje pupkatej fotr s párátkem v hubě, a dojde ti: Co to o mně vypovídá, že mě hypnotizuje chlap s párátkem v hubě?! To si nevymýšlím, to se mi včera stalo!“

„Hm. Tak to seš fakt v prdeli.“

............

překlad Lenka Brodecká

Další články

Německá invaze na Normanské ostrovy v Lamanšském průlivu začala 30. června 1940 a byla dovršena kapitulací ostrova Sark 4. července 1940. Z ostrova Alderney byli všichni až na dvacet obyvatel evakuováni do Británie, spolu s mnoha muži ve věku vhodném pro vojenskou 
službu a některými ženami a dětmi z Jersey a Guernsey. Ostrovy byly osvobozeny až 8. května 1945. Byly jedinou částí Britských ostrovů, která během druhé světové války zažila okupaci. Mary Chamberlainová - V utajení
Ukázky

I Britské ostrovy zažily za druhé světové války okupaci

Německá invaze na Normanské ostrovy v Lamanšském průlivu začala 30. června 1940 a byla dovršena kapitulací ostrova Sark 4. července 1940. Z ostrova Alderney byli všichni až na dvacet obyvatel evakuováni do Británie, spolu s mnoha muži ve věku vhodném pro vojenskou službu a některými ženami a dětmi z Jersey a Guernsey. Ostrovy byly osvobozeny až 8. května 1945. Byly jedinou částí Britských ostrovů, která během druhé světové války zažila okupaci. Mary Chamberlainová - V utajení
 | nakl. Argo
Americký autor John Barth (1930) si svým prvním českým překladem Na konci cesty řekl důrazně o čtenářskou pozornost. Teď vychází jeho prvotina Plovoucí opera z roku 1956, "nihilistická komedie" o sebevraždě. Jak upozorňují životopisci, tím máme od tohoto autora v češtině obě rané knihy, u kterých se ještě dá mluvit o příběhu, tedy více méně tradiční románové podobě textu.
Ukázky

Když důvody žít jsou stejně neobhajitelné jako důvody zemřít

Americký autor John Barth (1930) si svým prvním českým překladem Na konci cesty řekl důrazně o čtenářskou pozornost. Teď vychází jeho prvotina Plovoucí opera z roku 1956, "nihilistická komedie" o sebevraždě. Jak upozorňují životopisci, tím máme od tohoto autora v češtině obě rané knihy, u kterých se ještě dá mluvit o příběhu, tedy více méně tradiční románové podobě textu.
 | nakl. Dokořán
Vyprávění knihy Doktor Sax je plné pečlivě zaznamenaných detailů z každodenního života, ve kterých vystupují Kerouacovi rodiče a dětští kamarádi, prostupují groteskní, snové pasáže plné upírů a vlkodlaků, které jako by parodovaly gotické romány nebo historky z šestákových magazínů; obrazy povodně, která zaplavila Lowell v autorově dětství, se střídají s líčením zla, které hrozí zaplavit svět.
Ukázky

Jedno z vrcholných, ale zároveň nejméně typických děl Jacka Kerouaca

Vyprávění knihy Doktor Sax je plné pečlivě zaznamenaných detailů z každodenního života, ve kterých vystupují Kerouacovi rodiče a dětští kamarádi, prostupují groteskní, snové pasáže plné upírů a vlkodlaků, které jako by parodovaly gotické romány nebo historky z šestákových magazínů; obrazy povodně, která zaplavila Lowell v autorově dětství, se střídají s líčením zla, které hrozí zaplavit svět.