Nemilosrdná epická fantasy na pomezí Hry o trůny

/ nakl. Argo

Národ Omehijců bojuje už bezmála dvě stě let ve válce, kterou nemůže vyhrát. Ti, kdo mají štěstí, se rodí s mimořádným nadáním: Jedna žena ze dvou tisíc má schopnost přivolávat draky. Jeden muž ze sta se dokáže proměnit ve stroj na zabíjení. Všichni ostatní jsou postradatelní pěšáci. Mladý Tau, muž bez zvláštních schopností, si to uvědomuje, má ale plán, jak přežít...Úvodní svazek krvavé, originální a především strhující fantasy série.
Národ Omehijců bojuje už bezmála dvě stě let ve válce, kterou nemůže vyhrát. Ti, kdo mají štěstí, se rodí s mimořádným nadáním: Jedna žena ze dvou tisíc má schopnost přivolávat draky. Jeden muž ze sta se dokáže proměnit ve stroj na zabíjení. Všichni ostatní jsou postradatelní pěšáci. Mladý Tau, muž bez zvláštních schopností, si to uvědomuje, má ale plán, jak přežít...Úvodní svazek krvavé, originální a především strhující fantasy série.

Ukázka:

PŘISTÁNÍ

Královna Taifa stála na přídi své válečné lodě Targon, vytažené na břeh, a rozhlížela se po krveprolití v písčinách. Její ostatní lodě zely prázdnotou. Bojovníci a bojovnice z řad Vyvolených už byli na pobřeží, už zabíjeli a umírali. Ve vlnách se přes ni přeléval jejich řev, téměř k nerozeznání od křiku těch, s nimiž bojovali. Zvedla oči ke slunci, planoucímu vysoko na nebi. Zabíjení neskončí dřív, než se setmí, což znamenalo, že zemře ještě mnoho lidí. Na palubě za sebou zaslechla zvuky Tsioryho kroků a pokusila se v nich nalézt útěchu. „Má královno,“ pravil. Taifa kývla, dovolila mu promluvit, od masakru na pobřeží se však neodvrátila. Má-li to být konec jejího lidu, pak jej bude sledovat. To je to nejmenší, co může udělat. „Pláž neudržíme,“ oznámil jí. „Musíme ustoupit do lodí. Znovu vyplout.“ „Ne, na moře se nevrátím. Brzy tu bude zbytek loďstva.“ „Rodiny s dětmi. Staří a churaví. Nikoli bojovníci. Nikoli Nadané.“ Taifa se k němu neotočila. Nedokázala mu pohlédnout do tváře, ještě ne. „Je tu krásně,“ řekla mu. „Tepleji než v Osonte, ale krásně. Podívej.“

Ukázala na hory v dálce. „Přistáli jsme na poloostrově ohraničeném a přeťatém horami. Je úrodný, dobře bránitelný. Mohli bychom si tu vybudovat domov. Že ano? Domov pro můj lid.“ Obrátila se čelem k němu. Jeho přítomnost ji uklidňovala. Přeborník Tsiory, tak silný, tak oddaný. S ním se cítila chráněna a milována. Přála si, aby mu to mohla oplatit. Vraštil obočí a na oholené hlavě se mu perlil pot. Ještě před chvílí byl v první linii a bojoval. Hnusilo se jí to, ale byl to její přeborník a ona po něm nemohla chtít, aby s ní zůstal na lodi, zatímco její poddaní, jeho vojáci, umírají. Pohnul se, jako by se chystal promluvit. Nechtěla nic slyšet. Už žádná hlášení, žádné řeči o prapodivných schopnostech, které tito divoši nasazovali proti jejímu lidu. „Před několika slunsuny připlula Malawa,“ sdělila mu. „Na palubě byla moje stará chůva. Bohyně si ji k sobě vzala dřív, než Malawa dorazila k pevnině.“ „Sanura zemřela? Má královno… to mě moc –“ „Pamatuješ si, jak vyprávěla příběh o psu, který mě kousl, když jsem byla malá?“ „Prý ses do něj na oplátku taky zahryzla a nechtěla ho pustit. Sanura musela přivolat královskou stráž, aby tě od toho nebohého psiska odtrhla.“

Taifa se otočila zpátky k pláži, plné mrtvých a umírajících. Byly jich tisíce. „Sanura se odebrala k Bohyni ještě na lodi. Už se nedozvěděla, že jsme našli pevninu, nevěděla, že jsme uprchli Klestičům. Dokonce ji ani nemohli náležitě zpopelnit.“ Lomoz bitvy jako by ještě zesílil. „Na moře se nevrátím.“ „Pak na této pláži zemřeme.“ Ta chvíle přišla. Litovala, že nemá dost kuráže, aby se teď k němu obrátila tváří. „Přišla zpráva od Nadaných – těch, které šly s průzkumníky. Našly běsninu.“ Taifa ukázala k obzoru, za krveprolití, a dodala si odvahy. „Hnízdí ve Středových horách, protínajících poloostrov, a jedné dračici se právě narodilo mládě. Povolám drezérky.“ „Ne,“ hlesl. „To ne. Taifo…“

Slyšela jeho zoufalství. Nenechá se jím zviklat. „Ale ti divoši… Copak se s nimi můžeme usmířit, když jim uděláme něco takového?“ namítl Tsiory. Ten argument však nestačil, aby si to rozmyslela, a jemu to zřejmě neuniklo. „Ty draky jsme měli jen sledovat, plout za nimi,“ řekl. „Když je použijeme, zpustošíme tuhle zemi. Když je použijeme, najdou nás Klestiči.“ Při těch slovech ji zamrazilo po těle. Taifa horoucně toužila zapomenout, před čím vlastně uprchli, ale věděla, že se jí to nepodaří, ani kdyby žila tisíc cyklů. „Dokážeš udržet toto území, můj přeborníku?“ otázala se. Nenáviděla se za to, že to podala tak, jako by to byla jeho chyba, jeho nedostatek. „Nedokážu.“ „V tom případě,“ otočila se k němu, „to udělají draci.“ Tsiory před ní uhnul pohledem. Tolik ho ranila, tolik ho zklamala. „Bude to jen chvilka,“ snažila se ho získat na svou stranu. „Dost krátká, aby si Klestiči ničeho nevšimli, a dost dlouhá, abychom přežili.“ „Taifo –“ „Opravdu jen chvilka.“ Natáhla se, dotkla se jeho tváře. „Přísahám na svou lásku k tobě.“ Potřebovala ho. Sama si připadala tak křehká, jako by se měla rozlámat na střepy, ale umínila si nejprve svému lidu zajistit bezpečí. „Získáš nám čas, než drezérky odvedou svou práci?“ Tsiory uchopil její dlaň a zvedl si ji ke rtům. „Pro tebe cokoli.“

................

překlad Milan Pohl

Další články

Italská spisovatelka Elsa Morante (1912 - 1985) se rozhodla dát ve své knize z roku 1957 tématu dospívání neobvyklého chlapeckého hrdinu, sečtělého divocha, který žije jak v sepjetí s přírodou, tak uprostřed své knihovny. Nejeden čtenář a čtenářka se v jeho vzpomínkách najde. „Je ohromující, jak skvěle je to napsané… fikční svět ve své komplexnosti, širokoúhlý pohled na podstatu lidství.“ – Elena Ferrante
Ukázky

Arturův ostrov - kniha, která okouzlila Elenu Ferrante

Italská spisovatelka Elsa Morante (1912 - 1985) se rozhodla dát ve své knize z roku 1957 tématu dospívání neobvyklého chlapeckého hrdinu, sečtělého divocha, který žije jak v sepjetí s přírodou, tak uprostřed své knihovny. Nejeden čtenář a čtenářka se v jeho vzpomínkách najde. „Je ohromující, jak skvěle je to napsané… fikční svět ve své komplexnosti, širokoúhlý pohled na podstatu lidství.“ – Elena Ferrante
 | nakl. Argo
Lisa Reganová již počtvrté ukazuje, že umí psát dobré a napínavé thrillery, od kterých se nedá odejít a které se čtou na jeden zátah. A hrdina její série? Silná ženská postava, která se nebojí jít proti proudu. Přesně to je detektiv Josie Quinnová. Dokáže Josie zjistit v nové případu pravdu včas, aby zachránila svou kamarádku před doživotním vězením, nebo jistou smrtí?
Ukázky

Proč by se policistka přiznávala k vraždě, kterou nespáchala?

Lisa Reganová již počtvrté ukazuje, že umí psát dobré a napínavé thrillery, od kterých se nedá odejít a které se čtou na jeden zátah. A hrdina její série? Silná ženská postava, která se nebojí jít proti proudu. Přesně to je detektiv Josie Quinnová. Dokáže Josie zjistit v nové případu pravdu včas, aby zachránila svou kamarádku před doživotním vězením, nebo jistou smrtí?
 | nakl. Cosmopolis
Ida Hegazi Hoyer (* 1981) je norská autorka s dánsko-egyptskými kořeny. Román Odpusť mi pomyslně uzavírá trojici knih, které spojuje téma destruktivní lásky. Hoyer za něj obdržela Cenu Evropské unie za literaturu. Mladá učitelka ve školce a student filozofie spolu po krátkém seznámení začnou hned žít a vše směřuje k vytoužené svatbě, cestě kolem světa, dětem. Koncentrované a intimní vyprávění, které je zpovědí hrdinky, však postupně odhaluje vývoj nezdravého vztahu.
Ukázky

Anatomie jednoho rozpadávajícího se vztahu

Ida Hegazi Hoyer (* 1981) je norská autorka s dánsko-egyptskými kořeny. Román Odpusť mi pomyslně uzavírá trojici knih, které spojuje téma destruktivní lásky. Hoyer za něj obdržela Cenu Evropské unie za literaturu. Mladá učitelka ve školce a student filozofie spolu po krátkém seznámení začnou hned žít a vše směřuje k vytoužené svatbě, cestě kolem světa, dětem. Koncentrované a intimní vyprávění, které je zpovědí hrdinky, však postupně odhaluje vývoj nezdravého vztahu.