Bestiální zločiny mu procházely bez povšimnutí skoro 30 let

Kapitola druhá

Současnost, Phoenix, Arizona Sobota 29. února: skvělý den na umírání

Tichounce vklouzl do potemnělého domu a pozorně obhlédl prostor prázdné haly – vše, co viděl, vypadalo svítivě šedé. Výhodu proti majitelům domu mu poskytovaly nejmodernější brýle pro noční vidění, jaké se daly sehnat. Samozřejmě když nepočítáme skutečnost, že rodina, spící nahoře, neměla sebemenší tušení, že se jí v  přízemí plíží vetřelec. Od opasku vytáhl pistoli a v duchu si znovu prošel celý plán. Na jeho vypracování strávil roky, měsíce studoval všechny podrobnosti, týdny domácí ze skrytu sledoval. Všechno to směřovalo k jedinému okamžiku – k okamžiku, který právě nastal. Byl rozhodnut neponechat nic náhodě. Ti nahoře si musí vzít své tajemství s sebou do hrobu.

Našlápl na první schod a opatrně udělal další krok. Jako prvního se musí zbavit manžela. Fyzicky silnější muž pro něj představoval větší nebezpečí, i  když ženu, bránící dítě, taky nemohl podceňovat. Kromě toho jí tím dá možnost… výhodu poznat, co se má stát. Nedalo se to navíc udělat jinak, o to tu celou dobu šlo. To ona si musí uvědomit, že platí za to, co udělala.

Doplížil se až na vrchol schodiště, zastavil se a pozorně naslouchal. Každý nerv se mu chvěl napětím. Do chřípí mu vnikla vůně pudru a čistého prádla. Prakticky ve stejný okamžik si uvědomil, že z pokoje po levici slyší zvuk bušícího srdce. Na chvíli se zarazil, než mu došlo, že je to jedno z těch rodičovských udělátek, která se dávají malým dětem k postýlce, aby jim připomínaly matčin tep. Pominul tuto novou skutečnost jako nepodstatnou. Má své plány. Plány A i plány B. To, co se má stát, je nevyhnutelné. Je jako anděl smrti – stejně jako on je hluchý k nářku. Slepý k slzám. Beze špetky milosrdenství.

Maskovaný tmou se protáhl do dětského pokoje a pustil se do práce. O šest minut později pokračoval chodbou dál k ložnici rodičů. V ohbí levé ruky nesl jakýsi uzlíček. Dveře byly mírně pootevřené, zřejmě pro případ, že by se dítě rozplakalo. Také to ale usnadňovalo přístup zvenčí dovnitř. Rodiče pokojně spali v obrovské manželské posteli, neměli nejmenší tušení o tom, co se v příštím okamžiku stane. Co se už stalo. Zatlačil do dveří, aby se otevřely dokořán, a odkryl se mu pohled na celou postel. Muž spal nalevo, žena napravo. On měl obličej obrácený ke stropu, ona ležela na boku, hlavy obou spočívaly na polštářích. Hrudníky se jim v nádeších a výdeších zvedaly a zase klesaly ve stejném rytmu. Zvedl zbraň a palcem přepnul spínač na boku pistole. Na spícím těle se objevila drobná zářící tečka. Posunul zbraň tak, aby doputovala na místo, kde bušilo mužovo srdce. Nastal čas uvést věci do pořádku. Zlehounka stiskl spoušť.