Ukázky:

…

Pěšina se táhla mezi lesy.

Lidské stopy, stírány karnevalem tekoucím jako med,

splývaly s rýhami odvěkého kořene.

Ruch zůstával bezhlesný, když vylétaly kytice včel.

Děti je vábily zvědavostí a nechaly je usedat na své paže.

Domorodci, cestovatelé, kolemjdoucí, obludy a tanečníci,

každý s pěšinou rozehrával partii křivek a spirál.

Lesy v nich četli, a každý pradávný kmen zdál se lampionem nadlehčeným

prvním okamžikem bujení.

.................

Páry ve spárách šumí omluvami.

Nastřádané normostrany usínají pode dnem,

aniž by obhájily zatuchlinu vlastních slov.

Zaslechneš jen citoslovce

znějící jako boj potu s kalafunou.

Napříč křovím namíříš svou kost.

Prosvětlenou perloočku navlékneš na nit

a chvíli se staneš živoucí tmou na výzvědách.

Když to dobře dopadne,

zaplaví tvou kůži rozeklané tetování.

Zmizí strach z osamělých obědů a jejich štiplavých chutí.

Ale jen do chvíle, kdy tě načapají,

kterak pokuřuješ tabák zabalený v jejich rukopisech.

Uvrhnou tě do hluboké mlhy,

v níž provlhneš a po celém těle ti vyraší varhánky.

Pokaždé, když pocítíš vinu,

odpouštět ti budou mučivě temné akordy,

jejichž ozvěnu uslyšíš ještě hluboko za snem.

Najednou si uvědomíš obrovskou nehmotnost.

Všecko bude tak líto.

..........................

zlatou šavlí řízli hrdlo

vyteklo souvětí:

chtěl jsem lepší lidi stromy zvířata

z jakostnějších materiálů

přesněji klížené

avšak modrá vyměřeného

času zkornatěla dávno před zlatou šavlí

vše zůstalo neměnné

v sobě vzpříčené