Z čeho zkouší Sirény profesorka poezie Stehlíková?

Ukázky:

Milka, poď

Je tu pramen v pařezu

a pán, co sbírá vraky aut

a ukládá je pod jabloně.

Kočka, která k tobě poletí, a pak tě těsně mine.

Krajina mokrá a trochu zlá,

jak kdyby z hlíny vyhřezla.

Krajina, co tě nepřivine ani nezatratí,

jen mlčky strpí, snese tě.

Milka, poď.

Ohradník varuje, že vlastní.

Elektřina vrní, jen ne za tratí.

Tebe nepodojí,

tele drsně nepřiklekne.

Nepostojíš trpělivě.

Jsi na maso, co se bourá

jako auto nebo dům.

Chtěl bych, abys mě objala bez dalšího

pomalu, a přesto nečekaně

abys to všechno přehlédla, ne neviděla

ale přehlédla

abychom už nerostli a nic neříkali

abychom tak chvilku tiše postáli

s tváří na ten čas v druhých vlasech

a já bych v tom objetí

cítil své srdce, jak se tiskne k tvému

bez překážek kostěných košů

nic víc

a věděl, že mohou sladit teplý vlhký krok

aby se zastavila v jediný okamžik

ani o vteřinu jinak

— krev vydechne v posledním koloběhu —

jenom by nám klesly paže

trochu se zakymácely

jako bychom z prostředníků sklepávali

teplý déšť

Srdce prorůstá kambiem a dření

krev se slévá s mízou

prsty šustí

sklidím tě v září s jablky

opatrně poskládám do košů

sama zůstaneš vrostlá do půdy patami

s mravenci u kotníků a sršni ve vlasech

které opadaly

s opilými vosami hnízdícími v klíně

v zimě bude tebou lomcovat vítr

na ramena sedne sníh

co tě pak táním probudí

v kolenou a kyčlích naříznu tě

vložím štěp, štěp se ujme

onemocníš, ale prosvětlím tě, zkrátím

(řez výchovný a zmlazovací)

postříkám jedem

— Mospilan, Karate Zeon, Rock Effect

i tvé hrušky budou sladké

vedle tebe vsadím arónii vznešenou