Předmluva

Tato kniha je fakty podloženým popisem dosavadního života Williama Stanleyho Milligana, prvního člověka v dějinách Spojených států, který nebyl shledán vinným ze závažných zločinů z důvodu nepříčetnosti, neboť byl ovládán větším počtem osobností. Na rozdíl od jiných případů mnohočetné osobnosti v psychiatrii a v populární literatuře, které byly od samého počátku udržovány v anonymitě pod fiktivními jmény, Milligan se stal pro veřejnost kontroverzní postavou od chvíle, kdy byl zatčen a obviněn. Jeho tvář se objevovala na titulní straně novin a na obálkách časopisů. Výsledky zkoumání jeho duševních schopností se veřejnost dozvídala z večerních televizních zpráv a z titulků v novinách po celém světě. Stal se také prvním případem mnohočetné osobnosti, která byla pečlivě zkoumána čtyřiadvacet hodin denně v nemocničním prostředí, a diagnóza mnohočetné osobnosti byla v jeho případě pod přísahou potvrzena čtyřmi psychiatry a psychology.

Poprvé jsem se s ním jako s třiadvacetiletým mužem setkal v Centru duševního zdraví v Athens ve státě Ohio krátce poté, co ho do Centra poslal soud. Když mě požádal, abych napsal jeho příběh, odpověděl jsem mu, že to bude záležet na tom, zda je na příběhu něco víc než to, čím se ve značné šíři zabývala média. Ujistil mě, že hlubší tajemství osob ve svém nitru nikdy nikomu neprozradil, ani svým obhájcům a psychiatrům, kteří ho zkoumali. Teď chtěl, aby svět pochopil, o jakou duševní chorobu v jeho případě jde. Byl jsem skeptický, ale zaujal mě. Několik dní poté, co jsem se s ním seznámil, moji zvědavost ještě vybudil poslední odstavec článku v časopisu Newsweek pod titulkem „Deset tváří Billyho“: Zbývají však nezodpovězené otázky: Jak Milligan ovládl schopnosti úniku podobné Houdinimu, jež předvádí Tommy [jedna z jeho osobností]? A co jeho řeči, když svým obětem znásilnění tvrdil, že je „terorista“ a „zabiják“?

Lékaři se domnívají, že Milligan může mít osobnosti dosud neodhalené – a že některé z nich možná spáchaly dosud nezjištěné zločiny. Když jsem s ním během návštěvních hodin mluvil o samotě v jeho pokoji v psychiatrické nemocnici, zjistil jsem, že Billy, jak se mu začalo říkat, se značně liší od toho sebejistého mladého muže, s nímž jsem se seznámil předtím. Nyní mluvil váhavě, nervózně poškubával koleny. Měl špatnou paměť, dlouhá období zastřela amnézie. Dokázal zobecňovat pouze ty úseky své minulosti, které si matně pamatoval, při bolestných vzpomínkách se mu často třásl hlas, ale nedokázal poskytnout mnoho podrobností. Marně jsem se snažil z něho vytáhnout víc zážitků a chystal jsem se to vzdát.

Pak jednoho dne došlo k překvapivé změně. Billy Milligan poprvé zcela fúzoval a přede mnou seděl nový jedinec, amalgám všech jeho osobností. Fúzovaný Milligan si jasně a téměř úplně vybavoval všechny ty osobnosti od počátku jejich zrození – všechny jejich myšlenky, činy, vztahy, tragické zážitky i humorná dobrodružství. Zmiňuji se o tom hned na začátku, abych umožnil čtenáři pochopit, jak jsem dokázal zaznamenávat dřívější události v Milliganově životě, jeho niterné pocity a osamělé vnitřní rozhovory. Veškerý materiál pro tuto knihu mi poskytl fúzovaný Milligan, jeho další osobnosti a dvaašedesát lidí, jejichž cesty někdy zkřížily tu jeho v různých etapách jeho života.

Scény a dialogy jsou rekonstruovány z Milliganových vzpomínek. Terapeutická sezení jsou přejímána přímo z videonahrávek. Nic jsem si nevymyslel. Když jsem začal psát, ocitli jsme se před jedním vážným problémem, a tím byla chronologie. Protože už od raného dětství Milliganovi často „vypadával čas“, zřídka věnoval pozornost hodinám nebo kalendářům a často s velkými rozpaky přiznával, že neví, jaký je den ani měsíc. Posléze jsem dokázal uspořádat události v časovém sledu díky účtům, stvrzenkám, záznamům pojišťoven, záznamům škol, záznamům zaměstnavatelů a díky mnoha dalším dokladům, které mi poskytli jeho matka, sestra, zaměstnavatelé, obhájci a lékaři. Třebaže Milligan své dopisy zřídka datoval, jeho bývalá přítelkyně uschovala stovky dopisů, které jí dva roky psal z vězení, a já jsem je dokázal časově zařadit podle razítek na obálkách.

Při práci jsem se s  Milliganem dohodl na  dvou základních pravidlech: Zaprvé: Všechny osoby, místa a instituce budou identifikovány skutečnými jmény a názvy, kromě tří skupin jednotlivců, jejichž soukromí bylo nutno chránit pseudonymem: další duševně nemocní pacienti; neobžalovaní zločinci, s nimiž Milligan měl co do činění, jak mladiství, tak dospělí, a s nimiž jsem bezprostředně nemohl udělat rozhovor; a tři oběti znásilnění mezi studentkami Ohijské státní univerzity včetně dvou, které s rozhovorem se mnou souhlasily. Zadruhé: Aby se Milligan nevystavil trestnímu stíhání v případě, že by některé z jeho osobností odhalily zločiny, z nichž by dosud mohl být obviněn, dohodli jsme se, že při dramatizaci těchto scén použiji „básnickou licenci“.

Naopak zločiny, za něž už Milligan stál před soudem, jsou podány v podrobnostech dosud nezveřejněných. Z  těch, kdo se s  Billym Milliganem setkali, pracovali s  ním, nebo se stali jeho obětí, většina posléze přijala diagnózu, že jde o mnohočetnou osobnost. Mnoho z těchto lidí si pamatovalo, co Milligan říkal nebo dělal, a na jejich základě posléze připustili: „To nemůže jen tak předstírat.“ Jiní si stále myslí, že je to podvodník, prohnaný šíbr, který odmítá svoji vinu a hájí se šílenstvím, aby se vyhnul vězení. Vyhledal jsem v obou skupinách všechny, kteří byli ochotni se mnou mluvit. Sdělili mi svoje reakce a svoje důvody. I já jsem si zachovával skeptický postoj. Stěží minul den, abych nebyl donucen přiklonit se na tu či onu stranu. Ale během těch dvou let, kdy jsem s Milliganem na této knize pracoval, se pochybnosti, které jsem cítil, když si vybavoval činy či zážitky, jež mi připadaly neuvěřitelné, měnily v opak, když moje vlastní šetření prokázalo, že jsou pravdivé. Že tato kontroverze dosud zaměstnává noviny ve státě Ohio, lze vidět na článku v Dayton Daily News ze 2. ledna 1981 – tři roky a dva měsíce poté, co byly spáchány poslední zločiny.

Podvodník, či oběť Osvětlení Milliganova případu Joe Fenley William Stanley Milligan je problematický člověk s problematickou existencí. Je to buď podvodník, který oklamal společnost a podařilo se mu vykroutit se z obvinění z násilných činů, nebo je to skutečná oběť psychické poruchy zvané mnohočetná osobnost. Každopádně jde o problematický případ společensky nežádoucího chování… Pouze čas posoudí, zda si Milligan dělal z celého světa blázny, nebo je jednou z jeho nejsmutnějších obětí…“ Možná ten čas právě nadešel.

D. K., 3. ledna 1981 Athens, Ohio