Tolkienovy názory na nejstarší texty světa, fantastiku nebo zálibu ve fiktivních jazycích

PŘEDMLUVA

Všechny „eseje“ J. R. R. Tolkiena obsažené v této knize byly – s jedinou výjimkou – původně vlastně přednáškami, proslovenými při zvláštních příležitostech. Tyto přednášky se sice věnovaly přesně vymezeným tématům lingvistické či literární povahy, avšak u posluchačů, jimž byly určeny, nebylo nikdy (anebo snad jen v případě Řeči na rozloučenou, „Valedictory Address“) možno předpokládat, pokud šlo o danou problematiku, více nežli jen povšechnou znalost nebo zájem.

A totéž platí i o jediném eseji v tomto souboru, který původně přednáškou nebyl – O překládání Béowulfa („On Translating Beowulf“) –, ani on neoslovoval odborníky na tuto báseň. Právě tento společný rys tvoří základ této knihy (ostatní otcova publikovaná pojednání, jež vycházela z jeho studia dějin angličtiny a staré anglické literatury, nebyly přednáškami, nýbrž články psanými pro odborné čtenáře) a já jsem přesvědčen, že všech sedm studií, ač vznikly v průběhu bezmála třiceti let a pojednávají o nejrůznějších tématech, přece vytváří jednotný celek. Spolu s pěti texty otištěnými již dříve jsem si do knihy dovolil zařadit i dva další, jež dosud tiskem nevyšly, ačkoli byly veřejně předneseny. Jeden z nich, Pan Gawain a Zelený rytíř („Sir Gawain and the Green Knight“), byl otcovým zásadním vyjádřením k básni, jejímuž studiu věnoval mnoho přemýšlení a úsilí.

Druhý, Tajná neřest („A Secret Vice“), je jedinečný v tom, že právě jen jeho prostřednictvím se „vynalezený svět“ veřejně a zaslouženě objevil ve „světě akademickém“ – a to o šest let dříve, než vyšel Hobit, a téměř čtvrt století před Pánem prstenů. Tento esej je velmi zajímavý, pokud jde o dějiny vynalezených jazyků, a protože se dotýká témat rozpracovaných v závěrečných esejích tohoto souboru, poskytuje přítomná kniha k jeho vydání dobrou příležitost i příhodný kontext. První text přítomného souboru, Béowulf: netvoři a kritikové („Beowulf: The Monsters and the Critics“), byl přednesen 25. listopadu 1936 v Britské akademii jako výroční přednáška na paměť sira Israela Gollancze a otištěn ve 23. svazku Akt Britské akademie (Proceedings of the British Academy; od ní lze také výtisky textu přednášky získat).

Britské akademii, která je majitelkou práv na text přednášky, děkuji za povolení ji zde přetisknout a zároveň použít její název v titulu celé knihy. Text O překládání Béowulfa původně vyšel pod názvem Úvodní poznámky k prozaickému překladu ‚Béowulfa‘ („Prefatory Remarks on Prose Translation of ‚Beowulf‘“) jako součást nového vydání Béowulfa a Finnsburského zlomku („Beowulf and the Finnesburg Fragment, A Translation into Modern English Prose“) v překladu Johna R. Clarka Halla (1911), pořízeného profesorem C. L. Wrennem (1940). Pan Gawain a Zelený rytíř zazněl 15. dubna 1953 jako výroční přednáška na paměť W. P. Kera na Glasgowské univerzitě. Text přednášky existuje patrně jen v jediné podobě, jako strojový přepis pořízený po přednášce (což samo o sobě může nasvědčovat úmyslu vydat ji tiskem), jak vyplývá z vyjádření: „Nyní byly ‚Pokušitelské scény‘ nahlas přečteny v překladu.“ (s. 107)

Otec krátce předtím dokončil překlad Pana Gawaina do novoanglického aliteračního verše. Jeho dramatizaci odvysílala BBC v prosinci 1953 (a o rok později znovu). Přednáška Pan Gawain a Zelený rytíř úzce souvisí s úvodem k básni, jakkoli velmi stručným, který byl součástí rozhlasového komentáře. Ten následoval po dramatizaci a já jsem ho zařadil do souboru otcových překladů (Sir Gawain and the Green Knight, Pearl and Sir Orfeo, 1975). Text přednášky je zde otištěn s některými drobnými úpravami. Otec – navzdory svému konstatování, že „kde bude třeba citovat, použiji překlad, který jsem právě dokončil“ (s. 96) – ve skutečnosti z překladu necitoval důsledně a několik delších citací uvedl v původním středoanglickém znění básně. Protože se zdá, že jej k tomu nevedly žádné zvláštní důvody, nahradil jsem v těchto případech středoanglické znění otcovým překladem. Ten se navíc v té době lišil řadou drobných odchylek od revidované podoby překladu, která vyšla roku 1975. Ve všech těchto případech jsem starší verzi nahradil verzí pozdější. Rovněž jsem nezařadil „Pokušitelské scény“ do části textu, kde je otec při přednášce recitoval, neboť v plném znění mají rozsah zhruba 350 veršů a text přednášky neobsahuje žádné vodítko k tomu, jak je otec při přednášce zkrátil.

Poslední úprava se týká číslování veršů, respektive strof v básni: vzhledem k tomu, že někteří čtenáři sáhnou spíše k překladu nežli k originálu básně (vydané J. R. R. Tolkienem a E. V. Gordonem; 2. vydání, které vyšlo v Oxfordu roku 1967, upravil Norman Davis), uvádím jak číslování strof, které udává překlad, tak číslování veršů, které udává vydání originálu: např. údaj 40.970 tedy značí, že verš 970 je součástí 40. strofy. Čtvrtý esej v pořadí, O pohádkách („On Fairy-Stories“), zazněl původně jako výroční přednáška na paměť Andrewa Langa na Univerzitě v St. Andrews 8. března 1939.2 Poprvé byl otištěn ve vzpomínkovém sborníku Essays Presented to Charles Williams (Oxford 1947) a poté znovu (poprvé roku 1964) spolu s povídkou List od Nimrala („Leaf by Niggle“) pod názvem Strom a list („Tree and Leaf“). Text tohoto vydání, které vyšlo s některými drobnými změnami, uvádím i zde (s opravou některých chyb obsažených ve vydání z roku 1964).

Angličtina a velština („English and Welsh“) byla jednou z O’Donnellovy řady přednášek, proslovenou 21. října 1955 (den poté, co vyšel Návrat krále, jak poznamenává Humphrey Carpenter ve svém Životopisu, s. 223). Tato řada přednášek, založená na Oxfordské, Edinburské a Velšské univerzitě („University of Wales“) v Bangoru, se měla zabývat „britskými či keltskými prvky v angličtině a jejích nářečích, jakož i speciálními termíny a výrazy používanými v zemědělství a rukodělné výrobě a britskou či keltskou složkou v soudobém obyvatelstvu Anglie“; Angličtina a velština tuto přednáškovou řadu zahajovala v Oxfordu. Přednáška vyšla ve sborníku nazvaném Angles and Britons: O’Donnell Lectures (University of Wales Press 1963); majiteli práv, kterým je Oxfordská univerzita, vyjadřuji svůj dík za povolení otisknout text v této knize.

Tajná neřest existuje v jediném rukopisu, jenž neobsahuje datum ani zmínku o příležitosti, při níž byla proslovena. Je však zřejmé, že se tak stalo před některou z filologických společností, a kongres esperantistů v Oxfordu, o němž se v úvodu eseje říká, že proběhl „před rokem či ještě o něco dříve“, se konal v červenci 1930. Letopočet konání přednášky tak lze stanovit na rok 1931. V rukopisu byly později místy provedeny různé opravy a úpravy, patrně s ohledem na jeho opětovnou veřejnou prezentaci, a to se značným časovým odstupem – slova „více než dvacet let“ (s. 235) byla změněna na „téměř čtyřicet let“. Některé z těchto zásahů jsem přijal i do přítomné podoby textu. Ironický titul v rukopisu samotném zní Domácí koníček („Hobby for the Home“; s pozdějším přípisem: „Jinak řečeno: doma dělané neboli vynalezené jazyky“), avšak roku 1967 otec na tuto přednášku odkázal titulem jiným:

„Zábavě spočívající ve vymýšlení jazyků se zcela běžně věnují děti (kdysi jsem o tom napsal přednášku nazvanou Tajná neřest)“ (The Letters of J. R. R. Tolkien, s. 374). Spojení „tajná neřest“ se v eseji vyskytuje, a tak jsem tento název přejal. Na konec eseje jsem zařadil mnohem pozdější verzi jedné z „elfských“ básní pojatých do textu, neboť jde o jednu z nejvýznamnějších ukázek quenijštiny (která mimochodem potvrzuje dnes již dobře zavedenou tradici, že všechny otcovy spisy mají dodatky).

Posledním pojednáním v této knize je Řeč na rozloučenou, proslovená v Oxfordu 5. června 1959, na konci otcova posledního trimestru coby držitele Mertonovy profesury anglického jazyka a literatury. Tento text vydali již Mary Salu a Robert T. Farrell ve sborníku J. R. R. Tolkien, Scholar and Story-teller (Cornell University Press 1979), avšak přednáška existuje v řadě podob a od chvíle, co jsem její text pro uvedený sborník uvolnil, připadl jsem na verzi další, v níž otec provedl celou řadu změn (aniž by přitom jakkoli změnil směr a smysl argumentace). Tyto změny byly zahrnuty také do textu, který následuje zde. Zda však byly provedeny ještě dříve, než byla Řeč na rozloučenou proslovena, anebo naopak až po ní, nedokáži říci.

Tato kniha představuje jakési „vydání“ jen v případě doposud nepublikovaných textů. K těm, jež vyšly už dříve, jsem nepřipojil žádné poznámky s výjimkou několika vysvětlivek k některým podrobnostem v Řeči na rozloučenou. U textů dosud nepublikovaných, které vycházejí z autorových vlastních textů, jež nemají zcela konečnou podobu, je situace jiná, avšak i zde jsem své poznámky omezil na minimum, takže se převážně jedná o bibliografické odkazy a textové detaily. Rád bych poděkoval nakladateli Rayneru Unwinovi za to, že mi při koncipování této knihy prospěl značnou pomocí i radou.

Christopher Tolkien