Tuvia vám to říkal a vy jste mu nevěřili

Předmluva

Pokud Tuviu neznáte, pak vězte, že Tenenbom je úkaz. Izraelsko-americký autor má odvahu pouštět se do citlivých témat. Dokáže odkrývat nešvary dnešního světa jako málokdo, trefně, tvrdě, ale zároveň s nezaměnitelným rukopisem: s břitkým vtipem a nadhledem. Je excentrický, je provokatér, ale zároveň je schopný vzít na sebe roli, která mu umožní dostat se do ohniska problému tak, jak by mu to klasický novinářský průkaz vždycky neumožnil – anebo jeho původ. Je to přece jenom Žid.

A osudný 7. říjen 2023 nám všem připomněl, že antisemitismus je stále živý a hluboce zakořeněný nejen v nelidských mozcích islamistických teroristů a zmasírovaných obyvatelích arabského světa, ale bohužel také v mnoha hlavách po celém Západě. Ten je nenávistí k Židům prostoupen, často bublá pod povrchem, ale najednou se vyhrnul ven a je ho všude plno.

Právě tohle je jedno z velkých témat, na něž se Tuvia Tenenbom snaží už léta upozorňovat. Často ho měli za blázna, mysleli si, že přehání, že slyší trávu růst… No, po 7. říjnu už si to spousta lidí nemyslí a zpětně dává Tenenbomovi za pravdu. Zatímco byli slepí, chtěli být slepí a lakovali si svět na růžovo, on viděl pod povrch, viděl realitu.

Občas mu říkali: Nejde o to, že bychom měli něco proti Židům, ale prostě jen kritizujeme Izrael. Po ohlušujícím tichu ze strany lidskoprávních a ženských organizací i všech horlivých zastánců #metoo, které následovalo po znásilňování Izraelek 7. října, padla i tahle maska.

„Je jim to jedno. Tohle jsou věci, které nevidí. O tom se nemluví. Sám jsem se ptal gayů, kteří demonstrovali s palestinskými vlajkami: Dobrý den. Víte, co by se stalo, kdybyste přijeli do Palestiny jako gayové? Zabili by vás tam. Rozřezali by vám penis na tenké plátky jako wurst! A oni mi řekli: Proč to říkáte? Jste snad Žid? Oni vědí, že to je pravda. Vědí, že kdyby jeli do Gazy a řekli, já jsem gay nebo queer nebo lesba, tak by je zmlátili, umučili, zavraždili. Ale jim je to je jedno. Protože to nechtějí slyšet. Nehodí se to do jejich antisemitské agendy,“ říká Tenenbom.

„Tyto organizace tvoří lidé, kteří jsou z naprosté většiny z levicového spektra evropské a americké politiky. Na rozdíl od Hamásu nejsou motivováni Bohem, jejich Bohem jsou lidská práva. Všichni mají nárok na lidská práva – kromě Židů. To je klasický antisemitismus. A ulicemi západních měst pochodují statisíce lidí na podporu Palestiny. Proč nepochodují za lidi v Súdánu? Já bych chtěl vidět stejné pochody s kurdskými vlajkami. Kurdové jsou zabíjeni všude možně. Zajímá někoho patnáct milionů Kurdů, proboha?“

Na otázku, jak se dá rozpoznat antisemitismus, odpovídá Tuvia Tenenbom poměrně lakonicky: „Existuje rozhodnutí amerického Nejvyšší soudu týkající se definice porna. A to uvádí: Jak definujete porno? Když ho vidíte, víte, že to je porno. Pokud vám to jako porno připadá, pokud to jako porno vypadá, pak to porno je. Na to nemusíte být profesor na univerzitě, abyste dokázal poznat porno. Ne všechno má exaktní definici. Ne všechno ji potřebuje.“

Pak je tu ale další strana mince – a i té si Tuvia Tenenbom všímá už léta. Jako by se spousta Židů styděla za to, že jsou Židy. Mluví o nich jako o „sebenenávistných“ Židech.

„Židé byli dva tisíce let biti, dva tisíce let slýchali, že jsou oškliví, že jsou zloději, že smrdí, to i ono. Když se to na vás takhle neustále sype, můžete si říct: Třeba takový fakt jsem. Někteří tomu i uvěřili, a už si to sami myslí. Je to jako Stockholmský syndrom. Unesu vás jako rukojmí, vy si mě postupně oblíbíte a nakonec, když vás pustím, si myslíte, že jsem ten největší anděl. Máte lidi v Severní Koreji, kteří si myslí, že ten jejich Šmekele Bekele, ten zlý netvor, který je jejich vůdcem, je ten nejhodnější člověk. Ten nejušlechtilejší muž. Jak to můžete říkat, vy idioti?! No protože jste takhle vychovaní. Židé byli vycvičeni, aby říkali opak, aby říkali to, že jejich lidi jsou ti nejhorší.“

Jak Tuvia Tenenbom cestuje po světě, je pár míst, kde se jako Žid cítí opravdu dobře a bezpečně. A Česko patří mezi ně, až se tu opakovaně nestačí divit, protože sem jezdí pravidelně.

„Cítím se tu skvěle, jsem tu rád. Byl jsem už v Praze, v Ostravě na Colours, skvělé věci jsem zažil v Brně – jak si můžete přečíst v mé předešlé knize Z New Yorku do Brna. Byl jsem v Uherském Hradišti a naposled na festivalu Slunovrat v Opavě. Všude v Česku si ode mě lidi nechávají podepisovat knížky. Možná je to díky vaší historii, máte Golema, Kafku, literaturu… Máte v sobě zvláštní humanitu a humor – a to nás společně spojuje se židovským světem, který u vás kdysi existoval. Je tady jednoduše nějaká jemňounká linka, kterou neumím přesně pojmenovat, ale kterou cítím. Mně s Čechy spojuje svět, který jsme kdysi měli. Už ho nemáme, a teď se nám po něm stýská,“ říká autor.

Zkrátka a dobře, židovský osud a židovská identita v dnešním světě jsou leitmotivy této knížky. Ale jak už jsme u Tuvii Tenenboma zvyklí, není to téma jediné. I tentokrát jezdí z místa na místo a i tentokrát ho zajímá proměna západní společnosti. Ať už z Jeruzaléma do Prahy nebo z Berlína do Texasu či z Moskvy do Tel Avivu. Vydejte se s Tuviou Tenenbomem na další bláznivou cestu!

Honza & Honza

Nakladatelství Zeď