Stromy - dlouhověká stvoření v české krajině

/ nakl. Dokořán

Kde jsou počátky kultu stromů? Jak si stojí stromy ve světové mytologii? České obrození a památné stromy? Co stromy a přírodní náboženství? A další a další otázky v knize od Marie Hruškové, která se mimo jiné podílela na vzniku televizního seriálu Paměť stromů.
Kde jsou počátky kultu stromů? Jak si stojí stromy ve světové mytologii? České obrození a památné stromy? Co stromy a přírodní náboženství? A další a další otázky v knize od Marie Hruškové, která se mimo jiné podílela na vzniku televizního seriálu Paměť stromů.

Ukázka:

2. Pohanští předci a víra ve stromy

Vraťme se do naší minulosti – jenom tak můžeme pochopit, co a proč se dělo na území, které je naším domovem. Přenesme se na konec starého a začátek nového letopočtu. Tehdy tu o Ježíši Kristovi a jeho učení nebylo ani potuchy a ještě dlouhá staletí byl život zdejších obyvatel ovlivněn jinými představami. Ta doba je dnes nazývána předkřesťanskou, pohanskou.

Prvními historicky známými obyvateli na našem území byli Keltové, zřejmě jeden z posledních národů, jehož příslušníci dokázali žít v dokonalé harmonii s přírodou. Jenže v keltské historii tak můžeme charakterizovat až „závěrečné období“. První seznámení Evropy s Kelty přibližně ve 4. století před Kristem bylo totiž poznamenáno jejich obratným válečnictvím i bezohledným rabováním a krutostí, což děsilo obyvatele tehdejších bohatých a kulturních zemí, především Řecka a Římské říše. Vždyť v roce 386 vyplenili keltští dobyvatelé Řím, který byl do té doby považován za nedobytný... Keltové byli počítáni k největším barbarským národům tehdejšího světa, hned vedle Peršanů a Skytů, a na několik století spolurozhodovali o vývoji v Evropě.

Všeho do času – historie se obrátila a za necelých sto let to byla naopak římská armáda, která v rozhodující bitvě u Telamonu Kelty porazila. Bývalí dobyvatelé byli vytlačováni z obsazených území a sami se stali pronásledovanými. Část Keltů žila poměrně pokojně v ostrovní říši, hlavně v Irsku, ale Keltové z jihu Evropy se museli stáhnout do zemí na sever od Alp. V té době se usadili také u nás. Už se nevěnovali výbojům, ale tvořivému způsobu života. „Po jednom z desítek keltských kmenů, po Bójích, zůstalo naší vlasti jméno: Boiohaemum – Bohemia. I v názvech českých řek zní stará keltština: Jizera – Isara, Ohře – Agara, Olše – Olza...

Keltové u nás žili asi čtyři století. Byli to neobyčejně pilní lidé, skvělí řemeslníci, stavitelé, organizátoři, umělci. Keramiku jako první na našem území už točili na hrnčířském kruhu. Razili první mince. Zbudovali tu první mosty a první silnice. Také první sídlištní centra takřka městského charakteru, oppida,“ shrnuje ve své knize Petr Hora-Hořejš. Na přelomu letopočtu byl rozvoj keltské společnosti na našem území přerušen vpády bojovných germánských kmenů přicházejících ze severu. Současně se na Kelty tlačili od jihu Evropy Římané se svými legiemi – jenže je zastavil ohromný a neprostupný Hercynský prales rozkládající se východně od Rýna. Anglický kulturní antropolog a etnolog James G. Frazer ve své knize Zlatá ratolest uvádí, že Germáni jím cestovali dva měsíce a nedosáhli jeho okraje. A když o čtyři století později chtěl do pralesa vstoupit císař Julianus, „osamělost, smutek a ticho lesa“ na něj silně zapůsobily a prohlásil, že v Římské říši nezná nic podobného.

A právě tento prales zabránil přímému vpádu římských legií na dnešní území Čech, jako by stromy samy chtěly ty, kteří je uctívali, ochránit před záhubou. Náporu bojovných Germánů se však Keltové neubránili. Většina příslušníků germánských kmenů sice v dobách následného stěhování národů pokračovala dál na západ, přesto od konce 1. století po Kristu už odborná literatura Kelty jako obyvatele našeho území neuvádí. Ztratili se, zmizeli? Ne všichni, mnozí Keltové zůstali a snažili se žít vedle germánských dobyvatelů, často spíše v jejich područí – až s nimi postupně splynuli. Zachovalo se však něco mnohem podstatnějšího – a to je kulturní odkaz Keltů, jejich technická a civilizační vyspělost. Znalec keltské historie Jan Filip však připomíná, že „samotní Germáni, kteří urychlili pád keltské moci v Čechách a později také na Moravě, přicházeli s kulturou silně keltizovanou. Už v 2. stolet př. n. l. přejali mnoho technických vymožeností z keltského prostředí ve výrobě, ozdobách, špercích i v keramice. Někdy je velmi těžké rozlišit, co je v hmotné kultuře Germánů jejich vlastním výtvorem a co vzniklo pod keltským vlivem.“

Bylo tedy na co navazovat, a třebaže Keltové přestali nejen u nás, ale vůbec v Evropě působit jako mocenští a političtí činitelé, jejich dílo, názory a postoje ovlivňují evropskou kulturu do současnosti. Keltům jejich životní filozofie přikazovala přistupovat k přírodě, která je obklopovala, vnímavě a s úctou. Stali se jejími vynikajícími pozorovateli a znalci. Významné místo u Keltů měli druidové – nejvýše postavení mezi keltskými kněžími. Ti vládli neobyčejnými schopnostmi, měli hluboké znalosti o přírodě i lidech, dokázali ovlivňovat druhé, byli v mnohém výjimeční. Keltské kněžky i kněží uměli věštit ze šumění listí posvátných stromů nebo z odrazu oblohy v posvátné studánce. Pod svou ochranou měli posvátné dubové háje, od nichž prý bylo odvozeno jejich jméno (drys je řecky dub). Oběti (například bílých býků) neprováděli bez dubových ratolestí, neboť vše, co na tomto stromě rostlo, považovali za dar nebes a v souvislosti s tím provedené úkony za pokyn bohů. Mimořádnou kouzelnou moc přisuzovali i jmelí, které rostlo vysoko nad zemí v korunách stromů.

To oni vedli celou pospolitost k budování harmonických vztahů s okolní přírodou, se zemí, vodstvem, rostlinami  i živočichy. Ne vládnout, ale přijímat od přírody podněty a podle toho rozhodovat. Nacházeli shodu lidských povah s charaktery různých druhů stromů, což poznáváme z keltského „stromokruhu“, a považovali to za důkaz propojení životů stromů a lidí. Učení druidů nebylo zaznamenáno písmem, ale jako tajné bylo předáváno vyvoleným žákům jen ústně. A tak jsme při zkoumání jejich životů odkázáni hlavně na archeologické nálezy a na srovnávání s jinými kulturními oblastmi. Pokud se chceme odvolávat na odrazy jejich mýtů ve zvycích a pověstech, můžeme se opřít o písemné záznamy římských historiků, kteří ovšem život Keltů hodnotili svou zkušeností. Víme, že se Keltové klaněli mnoha božstvům různých stupňů, v jejich představách měla místo i posvátná zvířata (například kůň, medvěd, býk, kanec) a rostliny (především již zmiňované jmelí), ze stromů hlavně tis, buk a dub. Jan Filip připomíná pozdější římské nápisy a irské texty, v nichž jsou zmíněni bohové buku (deus fagus) nebo dubu (deus ribus) a bůh šesti stromů (deus sex arbores), což svědčí o velké úctě, kterou Keltové stromům projevovali. Když byl zničen posvátný strom, bylo společenství zbaveno ochrany a pocitu bezpečí. Proto se ve válkách nepřátelé uchylovali k „stromovraždám“ a uloupené posvátné stromy poražených obětovali vítězové svým božstvům.

...................

Další články

Lidé, se kterými byste se pro jejich povahové vlastnosti nechtěli kamarádit, se naučili zneužívat velkorysost demokratického systému. Navíc – obecně víme, že blíž k lepšímu řešení pro celek nemívá většina. Něco by se mělo změnit, protože jinak stará demokracie bude čím dál horší a nebezpečnější systém. Dokonce už i ústavní právník Jiří Přibáň píše, že jsme se současnou demokracií v pasti.
Ukázky

Kam zavedou demokracii nevědomí voliči?

Lidé, se kterými byste se pro jejich povahové vlastnosti nechtěli kamarádit, se naučili zneužívat velkorysost demokratického systému. Navíc – obecně víme, že blíž k lepšímu řešení pro celek nemívá většina. Něco by se mělo změnit, protože jinak stará demokracie bude čím dál horší a nebezpečnější systém. Dokonce už i ústavní právník Jiří Přibáň píše, že jsme se současnou demokracií v pasti.
 | nakl. Argo
Nejparadoxnější knihu hebrejské Bible beze všeho změkčování a harmonizování komentuje literární historik a výpomocný evangelický kazatel Martin C. Putna. "Jste smutní? Autor knihy Kazatel taky. Já, komentátor Kazatele, často taky. Proto je kniha Kazatel přesně pro vás. Komentář snad taky." MCP
Ukázky

Jak jen jsou úmorné všechny ty věci, člověk to ani nemůže vyslovit!

Nejparadoxnější knihu hebrejské Bible beze všeho změkčování a harmonizování komentuje literární historik a výpomocný evangelický kazatel Martin C. Putna. "Jste smutní? Autor knihy Kazatel taky. Já, komentátor Kazatele, často taky. Proto je kniha Kazatel přesně pro vás. Komentář snad taky." MCP
 | nakl. Biblion
Masové oběti ztělesňují dlouholeté prokletí Svaté země. Jsou obrazem spirály násilí a zaslepenosti. Francouzský akademik Gilles Kepel ukazuje, jak protagonisté této tragédie ve svém vystupování i činech proplétají mystiku a politiku. Přivlastněním si pojmu „genocida“ se některé státy a organizace prohlašují za součást „globálního Jihu“ bojujícího proti „Severu“, který je popisovaný jako kolonialistický a „islamofobní“. Kepel odhaluje hlavní aspekty tohoto novodobého střetu civilizací.
Ukázky

Dá se psát o izraelsko-palestinském konfliktu bez ideologického třeštění?

Masové oběti ztělesňují dlouholeté prokletí Svaté země. Jsou obrazem spirály násilí a zaslepenosti. Francouzský akademik Gilles Kepel ukazuje, jak protagonisté této tragédie ve svém vystupování i činech proplétají mystiku a politiku. Přivlastněním si pojmu „genocida“ se některé státy a organizace prohlašují za součást „globálního Jihu“ bojujícího proti „Severu“, který je popisovaný jako kolonialistický a „islamofobní“. Kepel odhaluje hlavní aspekty tohoto novodobého střetu civilizací.