Kdyby tak medúza dovedla mluvit

Ukázka:

Nekonečná dálka. Nekonečná spousta informací. Nekonečná spousta možností, jak o nich vyprávět. Dívám se na noční oblohu a všimnu si, jak se kolem mě nehlučně mihne několik netopýrů — už jste to určitě taky někdy zažili, viďte? Jejich siluety dobře rozeznám, protože se jasně rýsují proti úplňku. Říkám si, kde bych měl vlastně s tímhle vyprávěním začít — chci se s vámi totiž podělit o spoustu informací o našem světě, o  nesčetných mořích, pevnině, obloze (anebo ještě lépe o vesmíru), o všech zvířatech, která tady žijí, a jak to všechno spolu (a taky s námi) souvisí. Navíc bych rád napsal knížku, kterou nebudete chtít pustit z  ruky… hm, to bude docela těžký oříšek!

A samozřejmě bych vám chtěl povědět všechno o medúzách, které možná na první pohled vůbec nevypadají zajímavě nebo sympaticky. Budete ale koukat, co všechno tihle záhadní živočichové dokážou. Začnu počítat netopýry nad sebou, jenže si nikdy nemůžu být jistý, jestli se nejedná pořád o  toho samého netopýra. Nejspíš kolem mě krouží docela sám a  tiše se směje pod vousy. Prosím? Že jste před chvílí nerozuměli slovu silueta ? Znamená to, že můžete jasně rozpoznat obrys nebo tvar nějakého předmětu nebo něčí postavy. Ve francouzštině tohle slovo znamená doslova „stínový obrys“ nebo „papírová vystřihovánka“. V 18. století žil totiž ve Francii jistý ministr jménem Étienne de Silhouette, který si ozdobil stěny svého zámku vlastnoručně zhotovenými papírovými vystřihovánkami, a lidé jim začali říkat „portraits à la silhouette“. Vlastně by se dalo říct, že to slovo vynalezl. K neuvěření, nemyslíte? Možná byste mohli poprosit svou paní učitelku nebo svého pana učitele, aby s vámi při hodině kreslení nějaké „netopýří vystřihovánky“ vytvořili — a nejlepší bude, když s sebou rovnou vezmete tuhle knížku. Třeba by si ji vaši vyučující taky rádi prohlédli. Já budu zatím dál hledat vhodná slova, jimiž by mohl náš příběh doopravdy začít.

Tak mě najednou napadá, jaké by to asi bylo, vznášet se jako medúza v moři, lehce a volně, jako hvězda na nebi, která se stejnou lehkostí krouží vesmírem. Jaké to asi je, ocitnout se ve stavu beztíže? Přestat vnímat svou vlastní váhu? Kdyby medúza dovedla mluvit, určitě by nám to vysvětlila. Naštěstí si o tom, co o stavu beztíže říkají astronauti a austronautky, můžeme alespoň přečíst. Koneckonců byli ve vesmíru a beztíži si mohli pořádně vychutnat. Muselo to být úžasné dobrodružství!