Když se jeptiška v 17. století rozhodne žít jako muž

Ukázka z předmluvy:

Catalina de Erauso, jeptiška i praporečník

Historia de la Monja Alférez čili Příběh o jeptišce bojovnici před stavuje mimořádné autobiografické svědectví Cataliny de Erauso (kol. 1592–1650), ženy, jež se rozhodla žít jako muž, účastnit se vojenského života a jednat v rozporu s očekáváními, která na ni kladla společnost, rodina i církev. Její příběh narušuje tradiční představy o ženské roli v raném novověku a dodnes zůstává jedinečným dokumentem osobní odvahy, touhy po svobodě a schop nosti formovat si vlastní identitu navzdory rigidním normám.

Catalina pocházela z baskického San Sebastiánu a již od dět ství byla předurčena pro klášterní život. V dospívání však z kláštera utekla, změnila si jméno, vzhled i způsob života. Pod mužským jménem se vydala do španělských kolonií v Hispánské Americe, kde bojovala v bitvách, mnohokrát se dostala do konfliktu se zákonem i jednotlivci a neustále měnila místa i identitu. Přesto si dokázala vydobýt respekt jako voják, přičemž svou biologickou totožnost udržovala v tajnosti.

Když byla její pravá identita nakonec odhalena, nesetkala se s trestem, ale s nečekanou mírou pochopení. Obdržela rozhřešení a výsadu nosit mužský oděv i nadále, a to přímo z rukou papeže Urbana VIII. Její příběh se následně stal předmětem fascinace po celé Evropě a koloval v různých jazykových a literárních úpravách.

Přestože její chování porušovalo řadu morálních, právních i genderových norem své doby, těšila se kupodivu často respektu a přízni těch, kteří ji znali osobně.

V mnoha situacích ji přátelé a její nadřízení bránili, pomáhali jí uprchnout nebo ji kryli, i když znali nebo alespoň tušili pravdu o jejím původu. Tento lidský rozměr jejího příběhu ukazuje, že osobní statečnost, charismatická osobnost a schopnost navazovat vztahy mohly překonat před sudky i předem dané role ve společnosti.

Text lze uchopit různě: jako dobrodružný a putovní životopis, vojenské paměti nebo zpověď člověka, který vědomě inscenuje sám sebe a přetváří vlastní roli ve společnosti.

Nezřídka balancuje mezi pravdou a fikcí, mezi vnějším obrazem a vnitřní zkušeností. V každém případě však odkrývá dynamický svět sociál ních i náboženských hranic, které bylo možné, byť za cenu neustálého rizika, překročit. Ačkoliv je dílo často považováno za autobiografii, nelze tuto skutečnost potvrdit bez opory v historických dokumentech a pramenech. Na tuto interpretační ambivalenci ostatně odkazuje i název českého vydání Catalina de Erauso: Příběh o jeptišce bojovnici, který ponechává otevřenou otázku historické věrohodnosti vyprávění.

Catalinina ukazuje, že identita není neměnný soubor vlastností, ale proces neustálého přizpůsobování, přetváření a jednání vůči okolí. Catalina své jméno, vzhled a vystupování měnila podle situace, přeplouvala mezi rolemi vojáka, jeptišky, zločince, poutníka, vězně, vyjednavače, a nakonec i vypravěče. Tím se vyprávění stává nejen popisem událostí, ale také nástrojem, kterým zpětně formuje sebe sama. V době, kdy byly společenské pozice pevně vymezené, dokázala využít jazyk, oděv i chování jako pro středky k tomu, aby si vyjednala vlastní existenční prostor. Právě tato schopnost utvářet identitu jako dynamickou, účelovou a zároveň upřímně prožívanou skutečnost činí její příběh tak pozoruhodným, ale i živým pro dnešního čtenáře. Její osud neztrácí aktuálnost a je inspirativní nejen tím, co prozrazuje o minulosti, ale také tím, jak rezonuje se současnými otázkami identity, svo body a autenticity. Dokládá, že i v době, v níž panovalo přísné rozdělení rolí, mohl jednotlivec někdy najít prostor pro odpor, přetvoření i sebeurčení. A právě v tom spočívá trvalá hodnota příběhu Cataliny de Erauso.

...........

Katarína Ganobčíková, překladatelka

foto zdroj:wiki/portrait attributed to Juan van der Hamen, c.1626