Alenka

Alenka se ocitne v záhadné říši divů, podivuhodném světě, jehož prazvláštní obyvatelé se povětšinou chovají velmi iracionálně. Tyto roztodivné postavy ji zaplétají do fantazijních situací, jimiž se Alenka nenechá vyvést z rovnováhy a vždy na ně odpovídá s neústupnou logikou. Díky své dětské naivitě poukazuje na absurdnosti světa, a současně tím poukazuje na jedinečnost a pravdivost dětského vnímání. To je také důvodem, proč je tato kniha odedávna označována za literární klasiku, která nikdy nezestárne. Speciální kompletní vydání Carrollovy Alenky v klasickém českém překladu od Jaroslava Císaře obsahuje oba díly dilogie – první díl Alenčina dobrodružství v říši divů i druhou knihu Za zrcadlem a co tam Alenka našla. V knize čtenář navíc najde v češtině dosud nepublikované básně, kterými v originále oba díly začínají a končí, společně s Carrollovými vánočními a velikonočními pozdravy ve formě dopisů dětským čtenářům, které doprovázely některá pozdější vydání. Knihu s ilustracemi Jana Švankmajera vydalo nakladatelství Dybbuk. „Nicméně vejce jen rostlo a rostlo a začalo vypadat stále víc a více jako člověk: když se k němu přiblížila na několik kroků, viděla, že má oči a nos i ústa; a když k němu přišla docela blízko, viděla jasně, že je to sám Hupity Dupity.“

Hmyz

Hospoda na malém městě. Je zavřeno, židle jsou převráceny na stolech. Na věšáku visí „hmyzí šatičky“: sukénky z krepového papíru, papundeklová motýlí křídla, pestře pomalovaná a černé lesklé krovky brouků. U stolu v koutě místnosti sedí šest místních ochotníků: režisér, Růžena, pan Václav, pan Borovička, Ajznboňák Kopřiva a slečna Jitka. Tulák leží doma s ischiasem. Chrobáčice a Kukla ještě nepřišly. „Během zkoušky se prolnou životy ochotníků s osudy Čapkových postav. Režisér – Cvrček umoří pana Václava, milence své ženy. Pan Kopřiva, hrající Parazita sežere slečnu Jitku – Larvičku. Panu Borovičkovi se podaří převtělení do chrobáka tak přesvědčivě, že opustí nadobro svoji lidskou podobu. Během zkoušky se rodí i umírá, čas nehraje roli. A to vše se odehrává na pozadí Čapkovy hry, kde se hmyz chová jako lidi a lidé jako hmyz. „Hra Ze života hmyzu je misantropická hra. Můj scénář jen tuto misantropii prohlubuje, tak jako se prohlubuje podobnost člověka s hmyzem a této civilizace s mraveništěm. Také by se nemělo zapomínat na poselství Kafkovi Proměny.“ říká Jan Švankmajer. (total film)