Novinky Arga z počátku podzimu

Adam Kucharski: Pravidla nákazy

Proč je tak náročné vyrovnat se s šířením nových onemocnění, jako je SARS nebo covid-19? A přenášejí se některé formy chování, jako je kouření, násilí či jednání vedoucí k obezitě, podobným způsobem jako nakažlivé choroby? Rozsáhlé epidemie – virů, módních vln či idejí – se dnes šíří rychleji než kdy dřív. Jakými pravidly se řídí a co nám říkají o naší společnosti? 

Jedním z nejpřekvapivějších aspektů epidemie covidu-19 pro mě byla ob rovská různorodost reakcí vlád. Virus v podstatě po každé zemi žádal, aby se rozhodla, jak bude tamní společnost v následujícím roce (a dalších) vypadat, a jednotlivá řešení se značně lišila. Individualistické, nebo kolektivistické pří stupy. Dobrovolnost, nebo opatření povinná pro všechny. Podrobné sledování, nebo ochrana soukromí. Tu dočasná, jinde trvalá narušení běžného života.

Martin Čepa: Zvon

Napínavý, dobrodružný příběh začíná v jednom činžáku na pražských Vinohradech. Z půdy se ozývá protivné pískání a čtyřčlenná parta dětí se rozhodne pátrat po jeho zdroji. Nejprve objeví vědecké zápisky jakéhosi doktora Schneidera a pak i obrovský černý kámen ve tvaru zvonu. Netuší, že jde o unikátní hříčku přírody s tajemnými fyzikálními vlastnostmi. Jakmile totiž děti vlezou puklinou dovnitř, kámen je přenese do dubna 1945 a jim nezbývá než vypátrat Schneidera a s jeho pomocí se dostat zpět do své doby. Výtvarník Richard Fischer, kterého proslavil zejména komiks Rváčov, knihu doplnil svými unikátně vytvářenými kresbami.

Jan Novák: Aljaška

Útlá próza Jana Nováka nazvaná Aljaška nabízí – v souladu se svým podtitulem – „příběh o příběhu“: autor v ní přemýšlí o scénáři, který chtěl napsat na základě noticky v chicagských novinách, a promýšlené postavy mu ožívají pod rukama. Výsledkem je překvapivě napínavá, zvláštně působivá story uťáplého, nešťastně zamilovaného řidiče jedné chicagské pekárny, který po vyhazovu propadne vražednému šílenství a rozhodne se pomstít svému bývalému šéfovi.

Pro začátek toho k psaní stačí málo. Aljašku nastartoval nahodilý článek v novinách, docela stručná zpráva v Chicago Daily News, kterou jsem při čtení jen tak pro létl. Až o pár dní později jsem si všiml, že se mi ten letmý příběh vrací, když jsem se přistihl, jak o té věci mimoděčně přemýšlím, že si náhle říkám, jak k té události vůbec došlo? A jak něco takového proběhlo? Co se mezi těmi lidmi odehrálo? Co kdo komu řekl, proč to vyvolalo takové reakce, kdy se celá věc ještě dala zastavit a co se už nedalo vzít zpátky? Zpráva pojednávala o zaměstnanci jakési dílny; byl svobodný a zjevně žil jenom pro svoji práci. V novinách uveřejnili i jeho fotku, mohlo mu být ke čtyřicítce, řídly mu vlasy, měl nízké čelo a pod ním nenápadnou tvář, just your regular six-pack Joe. A tohoto bezvýrazného člověka jednou ráno vyhodili z práce, ovšem jaksi bezdůvodně, vyhodili ho kvůli něčemu, za co on nemohl; ten přesný důvod jsem mezitím zapomněl, ale bylo to něco takového, za co vlastně nemohl nikdo, ovšem ten chlápek to určitě vnímal jako velikou nespravedlivost. V novinách dále naznačili, že dotyčný byl v dílně zamilován do nějaké sekretářky, jenže ta ženská ho jaksi nebrala vážně.

Jenny Nowak: Mráz v kostech

Jedné noci přirazí ke břehu ostrova Snagov loďka se dvěma plavci. Azyl na zdejší klášterní půdě si žádá sám transylvánský kníže Vlad se svou milovanou Alexis. Potíž je jen v tom, že už před časem padl v bitvě a se vší slávou i žalem byl pohřben v kryptě svého hradu.
Probuzený mrtvý chce zapomenout na svět a zmizet z očí všem živým, jenže svět nezapomíná na něho. A když se do všeho zaplete ještě klášterní lovčí, děvčátko jménem Jiskra a malý neklidný duch, je rázem všechno jinak. Ani zlo ale nikam nezmizelo a zase zvedá svou ohyzdnou hlavu.

A tak i včera zas po čase vykopali jámu, kam nebožtíka neuložili se svátostmi, jak se patří pro ty, kdo sešli ze světa v bázni Boží. Do neposvěcené půdy jej spustili tiše a chvatně, a nahoru položili jen kámen. Bez kříže a beze jména. Malá namodralá světýlka teď trhaně vířila kolem. Podobná bublinkám bahenního plynu se objevovala a zas zhasínala, poblikávala ve tmě. „Myslím si, že byl mladý, velmi mladý,“ pronesla zamyšleně Alexis. „Nevím proč, prostě mi to tak připadalo. A vzal si život.“ Pustila houni a okno potemnělo. Otočila se a v sevření, ze kterého ji Vlad přitom nenechal uniknout, jej objala kolem krku. Jemně ho přiměla couvnout. A ještě o krok. „Zhasni,“ zašeptala potom.

Ben Aaronovich: Rodinné stříbro

Pod londýnskou Chancery Lane se už přes století nachází zvláštní svět specializovaných obchodů se stříbrem. Vítejte v Silver Vaults, kde mají víc zámků než v centrální bance, na místě, kde je prakticky nemyslitelné někoho zabít a poté beze stopy zmizet. Jenže právě k tomu nyní došlo! Záhadný zločin si vyžádá plné nasazení Petera Granta a jeho oddaných spolupracovníků, známých z předchozích vyšetřování. Jednotka vyšetřovatelů musí přijít na kloub tajemství, v němž hrají velkou roli spletité dějiny Londýna, cizí země a také… Manchester. A do toho všeho se má Peter každým dnem stát otcem; s Beverley čekají dvojčata a realita života tak úporně tlačí ze všech stran. A to Peter zatím netuší, že se setká s něčím, co nikdo nikdy nečeká…

Je teď psaní románu jiné než u vaší první knihy, Rivers of London?Víte, pořád čekám, že to bude jednodušší, ale ten proces je teď stejně pracný, jako byl u první knihy. Naštěstí je to pořád stejná zábava, jako když jsem začínal, takže mi to tolik nevadí. Mám více mentálních "nástrojů", jak se vypořádat s blokádami a podobně, a mám jistotu, že to, co napíšu, bude nakonec publikováno, což je fajn.

Danka Štoflová: Indiánský erotikon

Druhá kniha úspěšné blogerky přináší další vtipné a s nadhledem vyprávěné příběhy ze života indiánů z kmene Čerokí, ale i o životě v New Yorku, městě hříchu. Čtenář se opět ocitne uprostřed velké rodiny, která společně žije uprostřed hlubokých lesů v Severní Karolíně, na úpatí Velkých kouřových hor, na půdě, která indiánům po staletí patří. Ani tentokrát nechybějí veselé i dojemné situace, které sžívání s indiánským partnerem i střet dvou zcela odlišných kultur přinášejí.

A Bůh tam nahoře se hlasitě zasmál, chachacha, odříkaného největší krajíc, mám pro tebe připravený úžasný svět. Asi nebude podle tvých představ, ovšem je pro tebe ten jediný a správný. A i když ti to zatím nepřipadá, tvůj genofond je stejně ryzí a ušlechtilý, báječný, úžasný, hluboký i okřídlený, se smyslem pro přežití, šílený, statečný, hrdý, vtipný a zároveň i k politování. Stejně jako ten indiánský. A předhodil mi Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů, a já si ho vzala. Cesta k našemu manželství byla trnitá, plná překážek, oboustranného váhání, zda děláme dobře, ale nakonec jsme pochopili, že k sobě patříme. Protože láska je nejvíc. Nebudu se tvářit, že náš život byl od začátku zalitý sluncem. To není a nikdy nebyl. V New Yorku jsme se oba snažili držet krok s divokým kvapíkem velkoměsta, který nás vtáhl a nepustil. Usilovně nás roztáčel v divokém rytmu, nespoutaném, šíleném, až jsme téměř vypadli z kola, aby náhle chlácholivě zpomalil a my si na malou chvíli úlevně vydechli. Těžko říct, kdo z nás dvou byl větší divoch. Naše kultury, na pohled rozdílné, a přesto si tak blízké, nám byly oporou, majákem, kterého jsme se v dálce nitkami své duše letmo dotýkali, a někdy se k němu i pevně přivazovali, když se nám na rozbouřeném oceánu svobody ztrácela pevnina z dohledu.