Šedivý, Jakub

Strhující román o Sergeji Ejzenštejnovi, filmovém géniovi, který proměnil kinematografii – a potýkal se s režimem, který ho chtěl ovládnout.

Román vypráví příběh osiřelých dětí evakuovaných z ruského Volha-Uralu během hladomoru na počátku 20. let, známého také jako hladomorPovolží. Příběh nám tak připomíná bolestivou minulost ruské země.

Co uděláte, když se u vás doma zčistajasna objeví živý slon? A co když zjistíte, že nejste jediní? V nové satirické alegorii Saši Filipenka se jednoho dne v každé domácnosti, na každém dvorku, v každém sídlišti objeví slon.

Vítejte v Rusku roku 2032. Na světě je mír. Rusko, Evropa, Spojené státy a Čína podepsaly úmluvu, která vylučuje útočnou jadernou válku a nepřátelství. Společensko-politickou dystopii vydal autor v roce 2019, před přímou ruskou agresí na Ukrajinu.

Slavnou románovou antiutopii My napsal Zamjatin v roce 1920, představuje však vizi daleké budoucnosti: život v „Jednotném státu“ vzniklém ve třetím tisíciletí po „dvousetleté válce“.

Rusko roku 1916. Na dolním toku Volhy, kde od 18. století nacházeli domov němečtí emigranti, plynou stereotypní dny Jakoba Ivanoviče Bacha. Dvaatřicetiletý učitel němčiny má natolik nezajímavý vzhled i život, že se o něm nedá říct vůbec nic, dokud...

V exilu žijící ruský spisovatel Maxim Osipov se v knizeKámen, nůžky, papír a jiné povídky představuje českému publiku vůbec poprvé, a to prostřednictvím povídek, doplněných esejem a také dramatickým textem.

Petr Iljič Něstěrenko udržuje se smrtí důvěrný, každodenní vztah. Jako první ředitel moskevského krematoria, vybudovaného v roce 1927, pracoval na dvě směny – přes den probíhala kremace běžných sovětských občanů...

Debut mladé tatarské spisovatelky je napsán ve stylu klasických ruských románů, ve kterých se podrobně zkoumá úděl člověka na pozadí velkých dějinných událostí.

Autor se zaměřuje na duchovní, kulturní a ideové dějiny Ruska, a to především od 19. století. Hned v úvodu ukazuje, že Rusové jsou svým bytostným založením národem Východu – tomu odpovídá charakter státu, vztah mezi sociálními třídami a dlouhodobé sm

Leonid Nikolajevič Andrejev (1871–1919) byl spisovatel a dramatik, jeden z nejrozporuplnějších představitelů ruské literatury. Pod vlivem Schopenhauerovy filozofie se věnoval otázkám života a smrti a zobrazoval lidský život hluboce pesimisticky.

Jurij Bujda (1954) ve svém vyprávění s humorem i krutostí navazuje na nejlepší tradici ruského románu. Autor byl v Rusku za své dílo oceněn prestižní cenou Apollona Grigorjeva a jeho knihy vychází v několika jazycích.

Vzpomínková próza Portréty v ostnatém drátu vyšla až po jeho smrti v roce 1984 v Paříži. Jeho svědectví z břežněvovských lágrů je básníkovou variantou Dostojevského Zápisků z Mrtvého domu a barvitě v nich líčí život v pracovním táboře na Sibiři.

V novele Most přes řeku Něroč líčí Cypkin své dětství v předválečném Minsku a tragický obraz útěku stovek tisíc lidí v červnu roku 1941 z Minsku, který vzápětí padnul do rukou německých okupantů.

Příběh, v němž v kritickém okamžiku sehraje úlohu Beethovenova Kreutzerova sonáta, je pojat jako děsivá analýza lásky a manželství, jako tragický rozvrat mezi dvěma lidmi, kteří se kdysi hluboce milovali.

Výbor Můj milý, jdeš-li v létě Ruskem představuje první knižní publikaci českých překladů z díla Dmitrije Alexandroviče Prigova , ruského básníka, výtvarného umělce a performera, jednoho ze zakladatelů takzvaného moskevského konceptualismu.

V roce 1920 probíhala za občanské války v Rusku všeobecná evakuace bílého Krymu. Šmeljov se k ní však nepřipojil a zažil krvavou hrůzovládu maďarského bolševika Bély Kuna, který stál na Krymu v čele regionálního revolučního výboru.

Novela Nejsem Rus je napsána živým jazykem a ukazuje tápání dnešní ruské inteligence i obyčejných Rusů; nutí k zamyšlení nad současným Ruskem a jeho budoucností.

Léto v Baden-Badenu není ani románem o Dostojevském, třebaže vypravěč sleduje jeho biografii. Je to především román o lásce k Dostojevskému a dalo by se také říct o lásce Anny Grigojevny ke svému muži.

Reprezentativní výbor, který připravila Radka Rubilina, poprvé v češtině uvádí dílo ruské básnířky Anny Barkovové (1901–1976); to mohlo být postupně objevováno doma i v zahraničí teprve po pádu sovětského režimu.