Karel Fořt: Z New Yorku do pekla a zpět
(...) Jde o příběh nikoli vyfantazírovaný nebo odposlouchaný, ale z velké části odžitý na vlastní kůži (a na vlastní žíly). Karel Fořt, někdejší provozovatel slavného porevolučního pražského Klubu v Jilské, v roce 1979 ilegálně odešel do Rakouska a odtud do Spojených států, kde po letech „slušného života“ začal fetovat a krást, až ho nakonec zavřeli. Kdo jiný by měl tedy čtenáři lépe vyložit, jak strašným stavem je feťácký „cold turkey“, popsat život v „žalářích plných žalu“ a zprostředkovat dobu, kdy „bylo v East Village daleko jednodušší sehnat kokain nebo heroin než třeba čerstvou housku“. Tradice vězeňské literatury v tolikrát nesvobodném Československu 20. století je silná a Fořtova próza je cenným příspěvkem i proto, že se její děj odehrává v cizí zemi a vyprávění je ryze subjektivní, nereflektuje politickou situaci, je neideologické, nesnaží se o nápravu věcí, a proto se může soustředit na romantiku a dobrodružnost vězení jakožto literárního toposu, vězení jakožto test psychické odolnosti, vězení jako místo pro usebrání a mystický prožitek i vězení jako společenskou instituci se svými pravidly a rituály.