Ve svém třetím a zatím posledním románu Časokryt, přeloženým do několika světových jazyků, v Bulharsku oceněným jako nejlepší román roku, a ověnčeným také prestižní Mezinárodní Bookerovou cenou (2023), využívá Georgi Gospodinov fiktivní postavu Gaust
Havířovem otřásají brutální vraždy místních narkomanů, distributorů a výrobců drog. K jednotlivým skutkům dochází
v rychlém sledu. Každé zaváhání policie může znamenat další zbytečnou oběť.
Když mluvíme o sexu, mluvíme o ženství a mateřství, nevěře a zneužívání, souhlasu a respektu, spravedlnosti a rovnostářství, lásce a nenávisti, rozkoši a bolesti...
Jednoho krásného jarního rána navštíví Diana Cowperová, bohatá matka slavného herce, pohřební ústav, aby si domluvila svůj vlastní pohřeb.
O pouhých šest hodin později je mrtvá, kdosi jí v jejím vlastním domě uškrtil šňůrou na závěsy.
Země je v troskách. Lidstvo se ale nikdy nevzdá a dál bojuje o svůj osud. Někdo obývá ruiny staré
civilizace, další stihli včas kolonizovat jiná místa ve vesmíru. Nahlédněme do pěti vizí naší budoucnosti. Změní se svět lidí? Změní se lidé?
Usedlost se odehrává na jednom místě, ale v různých dobách.
Začíná v současnosti – žena, která odlehlé rodinné stavení
s pozemky právě zdědila, k nim nemá příliš silný vztah, připadá si tam cizí.