Země je v troskách. Lidstvo se ale nikdy nevzdá a dál bojuje o svůj osud. Někdo obývá ruiny staré
civilizace, další stihli včas kolonizovat jiná místa ve vesmíru. Nahlédněme do pěti vizí naší budoucnosti. Změní se svět lidí? Změní se lidé?
Nejen jeleni, ale i daňci, srnci a mufloni jsou hrdiny loveckých povídek, v nichž autor vypráví příběhy, které jsou sice ze skutečného života, ale občas při nich zůstává rozum stát.
Soubor třinácti povídek představuje básníka, prozaika, esejistu a překladatele Jana Zábranu (1931–1984) jako mimořádného autora povídek, průkopníka užívání hovorového jazyka a slangu v české próze.
Tomáš chce dopřát svým dětem a vnoučatům stejně bílé Vánoce, jako bývaly za jeho dětství, a je kvůli tomu schopen čehokoli. Terezka si nepřeje pod stromeček nic než jezdecký kurz, Julinka ještě věří na Ježíška, ale má už své pochybnosti.
Tyto autorčiny prózy mají nejblíže k její předchozí knize Ostrovy. Oproti ní zde ubylo berlínsko-brněnských témat a přibylo ztišených či naopak burleskních příběhů, ve kterých se ocitáme v mezních situacích: mezi životem a smrtí, zrozením a odchodem.