Žánrově záměrně „rozcuchaná“ kniha. Drobné i delší celky, které nápadně i nenápadně, svou vážností i groteskností, smyslem pro drama i meditativní klid sdělují: Poezie není uhlazená a vyšlechtěná disciplína.
Každé blues je dobré, když je dostatečně blues. Cesta dolů k řece plné modré vody není jenom čirý smutek, zklamání a rezignace. Blues je nekonečno poezie. Nekonečno životů, nekonečno nálad, nekonečno výhledů za utajený obzor.
Sbírka poezie Zbývá obejmout, co nelze překročit je lyrickým účtováním se životem a láskou. Jako neúprosná, a přesto křehká inventura se noří do kontrastů a křižovatek, které definují lidské soužití.
Svět poezie Petra Ligockého je vymezen gestem trvale přítomné laskavosti vůči ostatním i sobě, které se objevuje i ve sbírkách předešlých, zde však je umocňováno zkušeností hned několika generací.