Jejich rodiny a doba, ve které vyrostli, jim vštípily pevnost charakteru, smysl pro čest, lásku k vlasti a další v té době samozřejmé hodnoty, kterých se odmítli vzdát a po kterých dnes tak často voláme.
Jádro knihy představuje analýza nejznámější Celanovy básně z prostředí koncentračního tábora. Tento text dodnes znepokojuje svou významovou mnohoznačností, formálním mistrovstvím i sugestivní dikcí.
Je klasická hudba esteticky hodnotnější než rocková hudba? Je Felliniho Satyricon lepším filmovým dílem než Doba ledová 2? Je vysoké umění opravdu lepší než to populární, jak tvrdí někteří kritici kultury? Tyto a jiné otázky se kniha snaží zodpovědět.
Touto knihou navázal Andrzej Stasiuk na knihu esejů Moje Evropa. V Cestou do Babadagu tak znovu otevírá a rozvíjí téma středoevropského „zeměpisu“. Texty jsou automobilovými deníky z krajin, „kam ještě nikdo nedojel, a tím spíše se nikdo nevrátil".
