Esej se snaží současnému čtenáři a divákovi přiblížit to, co je na řecké tragédii nejobtížněji přeložitelné, přitom ale tvoří přinejmenším významnou část samotného jádra tragičnosti: zvuk sténání a žalu, zvuk na pomezí prostého výkřiku ...
V Rostlinných emblémech se Dietrichovy básně v próze soustředí na motivy rostlin a zejména stromu, který se stává imaginativním odrazovým můstkem pro popis lidského osudu a poznání. Integrální součástí knihy jsou autorovy černobílé fotografie.
Básnický debut Anny Luňákové Jen ztratím jméno obsahuje dvě rozsáhlejší skladby. Formálně jsou rozkročené mezi pásmem – volnými asociacemi se hlásí k poetice surrealismu – a poetickým vyprávěním, ve Francii známým jako „dites“.
Významný americký filosof a religionista Jacob Needleman ve své dosud nejosobnější a autobiografické knize hledá způsob, jak lze v dnešní době rozumět náboženským idejím.
Rostliny spotřebují jen nepatrné množství energie, jsou sestaveny z modulů, mají rozptýlenou inteligenci a žádné řídicí centrum.
Na Zemi nenajdeme nic lepšího, z čeho bychom mohli čerpat inspiraci.
Druhá básnická sbírka Jana Grabce se vyznačuje sevřenější jednotou času a místa než ve sbírce předchozí. Jako by se odehrávala při procházkách únorovou Prahou.
Deset autorských pohádkových příběhů na dobrou noc o zvířátkách a dětech Austrálie přilétají vyprávět českému chlapci Lukášovi pohádkový strýček Murray a krásná víla Jižanka.
Kniha přináší edici dopisů dvou předních českých intelektuálních osobností
a v osobním vztahu švagrů: Zdeňka Neubauera (1942–2016) a Václava Bendy
(1946–1999).
Proskauer v této publikaci shrnuje a rozšiřuje Goethovu práci o barvách a především umožňuje čtenáři zažít popisované jevy z první ruky, a to prostřednictvím optického hranolu přiloženého ke knize spolu se speciálními kartami.
Předkládaný filozoficko-teologické pojednání odráží mystické spojení poznatků teoretické fyziky a metafyziky při hledání odpovědí
na ty nejzáhadnější otázky podstaty a smyslu lidského bytí.
„Krátké druhé století“, tedy éra pěti „dobrých císařů“ od Nervy po Marka Aurelia (96-180), představuje cosi jako římský biedermeier. Svazek přináší dvojí literární svědectví o této epoše.
Když dětí přicházejí na svět, často pláčou, místo toho, aby prostě jen dýchaly.
Co se skrývá za jejich křikem? Je možné, že by pro dítě bylo stejně bolestné narodit se jako pro matku porodit?
