Z rozsáhlého díla velikána světové literatury Johanna Wolfganga Goetha (1749–1832) ční dramatický text, na němž básník s přestávkami pracoval po celý život – Faust. Méně známá je ovšem komorní a zárodečná podoba tohoto dramatu.
Lyricko-epická báseň Had Norato (1931) je spolu s Macunaímou Mária de Andrade nejvýznamnějším plodem tzv. lidožroutského hnutí (movimento antropófago) brazilského modernismu.
Vydání básnické sbírky doprovází dva další texty. První z nich vznikl na základě rozhovoru s Ivarem Ivaskem z roku 1972 a Elytis v něm hovoří o své poezii. Druhý je Elytisovým projevem, který přednesl u příležitosti udělení Nobelovy ceny.
Polská poezie měla a má silný sklon k reflexivitě, tak jak to dokládají C. Miłosz či Z. Herbert, nejvýznamnější představitelé této tradice v novodobé polské poezii.
Sbírku Poslední básně (Wiersze ostatnie), uzavírající dílo básníka Czesława Miłosze, uspořádala a vydala dlouholetá básníkova tajemnice dva roky po jeho smrti, roku 2006.
