Haiku kojící matky vznikla v rozmezí jednoho roku (2005–2006) při kojení druhého autorčina syna Cyrila. Impulsem ke psaní nejprve deníku, ve kterém autorka popisovala události dní po desetiminutových úsecích, a poté i haiku, ...
„Sbírka Prý musím projít březovým lesem Štěpánky Borské láká na toulku po snové plejádě dní. Mimořádné okamžiky současnosti jsou zkoumány se stejným zájmem jako osobní momentky. Svět, ve kterém je podstatná každá drobnost, okouzluje opravdovostí...“
Básnická sbírka Dionýsovo ucho je rozsahem nevelké dílo o dvou částech, které usiluje o reflexi současné doby, jež je postižena různými „patogeny“ (pandemie, dezinformace, štěpící se společnost).
Wudy opouští bujné alegorické bájesloví, aby se s čistou hlavou vrhl do nové výzvy a ve Voňavce ohledal možnosti intimní milostné lyriky pro současnost.
Kniha se zabývá auditivními formami básnické tvorby, a to především ve vztahu k poezii šedesátých let. Zkoumá mj. Ladislava Nováka, Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové, Jiřího Koláře, Jiřího Valocha či například Milana Nápravníka.
„Sbírka Orbis pictus se skládá z dosti těžko pospojovatelných citátů z různých moudrých a pečlivě doložených knih, aniž by ale za výběrem citátů stály roky vědecké práce ..."
Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky.
Autorka touto svojí první básnickou sbírkou jednoznačně vstupuje do současné české poezie. Její básně jsou bolestně prožité a přitom svrchovaně utvářené. Autorka má vytříbený cit pro slovo a básnické řemeslo.
Autor je přímo zosobněním pojmu poeta doctus, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Protože je utvářen nejen rozsáhlým vzděláním, ale i vytříbenou invenčností.
Profesionální nepřekladatel ve své inteligentní a zábavné knížce poví čtenáři o medvědích včelách, horských velrybách a mnoha dalších pozoruhodných věcech a událostech.Texty vycházely jakožto sloupky v Orientaci, sobotní příloze Lidových novin.
Básníkova již desátá sbírka originálním způsobem prohlubuje a rozšiřuje jeho dosavadní tvorbu. Samotný název prozrazuje, že autor hledá různé možnosti, jak utvářet svou poetiku.
Básnická sbírka Michala Téry se inspiruje východokřesťanskou liturgií a spiritualitou, která se zhmotňuje v podobě chrámového ikonostasu s pevně danými motivy ortodoxního duchovního umění.
Padesát dva týdnů roku 2019, padesát dva dvojic. Texty nejsou klasickou prózou ani klasickou poezií a přece mají obě dvě kategorie v sobě obsažené. Podobně i fotografie překvapují svými nečekanými úhly pohledu, motivy a kompozicemi.
Jakub Lev Houdek (*1983) vydal básnické knihy Granátový sad (2014), Velkokněžna Olga sbírá květy (2016) a Ínó Leukothea (2018). Ve sbírce Byzantská modř nenajdeme nostalgii po „lepších časech“, ale nostalgii po nedosažitelném v kulisách minulosti...
