poezie

Harvestman je první vydanou sbírkou Steve Von Tilla. Autor v ní spojuje osobní mystiku s návratnými motivy ducha, vesmíru, Západu i Jihu. Básně v této knize vyšly nejprve jako texty písní na albech jeho hudebního projektu se stejnojmenným názvem.

Adonis je považován za nejdůležitějšího moderního arabského básníka. Tato kniha je reprezentativním průřezem celé jeho tvorby, ve které se snoubí súfijský mysticismus se symbolistickými prvky spjatými s francouzskou poezií 20. století, ...

Tato kniha se snaží beze studu a nezastřeně ukázat, že i když kunda je stále pro mnohé společenským tabu, pro představivost řady spisovatelů a umělců představuje šťavnaté lákadlo a po věky věků svůdný zdroj inspirace a poetické obrazotvornosti.

Jan Křesadlo je etablován a čtenářům znám jako prozaik, romanopisec a povídkář, sám se však považoval především za básníka. Poezii psal od svých třinácti let „z tak zvaného vnitřního nutkání“, ale žádné z těchto básní nebyly dosud uveřejněny.

Kořeny matematické poezie nejsou výhradně experimentem moderní doby, ale sahají k samotným základům evropské civilizace.

Výbor z poezie kubánského básníka.

Říci o někom, že je kontroverzní, je dnes velice snadné a je jedno, zda takto označený naplňuje skutkovou podstatu toho slova. Ivan Sviták takový rozhodně byl.

Vrstevnaté a vícejazyčné básnické dílo Yvana Golla je souborem jednotlivých lyrických výpovědí, v nichž se střídají hymnus, píseň, mše, zaklínání či kletba.

Tato sbírka předkládá značně nervní a plnokrevný tvůrčí talent předčasně zemřelé a pořád ještě opomíjené postavy české literatury.

Tato kniha je výborem z pozdních veršů psaných na švýcarském zámečku Muzot, v oné tvrzi, kterou Rilke nazval středověkým „brněním“.

Tento nikdy nevydaný výbor básní, fejetonů a aforismů Kurta Tucholského se dnes ukazuje jako nečekaně aktuální.

Výbor z poezie francouzského básníka, esejisty a kritika umění, držitele Goncourtovy ceny za poezii.

Alexander Pope byl vrcholný, vůdčí a vlivný anglický klasicistický básník a satirik. Již za života se těšil evropskému věhlasu, který započal právě básněmi uveřejněnými v této knize.

Lewis Carroll nejen že psal nadčasovým, neotřelým způsobem, jeho fantasknost až překvapivě trefně vyjadřuje dění našeho často nesrozumitelného světa.

„Uchopit, lovit, polapit. Slovo musí pořádat hon na věc. Báseň nebo hudba se musí zmocnit emoce, jako by to bylo zvíře, zvíře, ve které nevěříme, zvíře inspirace.“

U D. Ž. Bora je hermetismus tím, co v jednom rozhovoru nazval „způsobem života“. Cit pro výrazovou ekonomii, odpor k slovní mlhovině a snaha dosáhnout maximální sdělovací intenzity se pojí s ironií nebo groteskním posunutím či převrácením významů.

V těchto básních se Jiří Langer snaží postihnout, pojmenovat sám sebe, uchopit a překlenout svůj pocit cizince. Zpěvy zavržených originálně zrcadlí hledání vlastní identity, ale i jejích kabalistických dvacet dva poloh.

Kniha zahrnuje výbor z poezie tří podstatných básníků lianozovské školy, kteří své básně v době, kdy nemohli pub­likovat, sestavovali do rukopisných a strojopisných cyklů, jež se šířily v samizdatových anebo exilových edicích.

V tvorbě Miroslava Salavy se snad nenajde jediná báseň, která by nekončila zmařenou pointou — ve smyslu zmar, marnost, beznaděj, nicota. Není to ovšem žádná dekadentní póza, natož pak samoúčelné veršování.