Zrzoun

(...) Nejvíc strhující a odzbrojující na Zrzounovi jsou tón a způsob vyprávění: tón plný sebeironie a smutku, bytostně upřímný; vyprávění ostře přechází z první do třetí osoby, je sekáno do úderných fragmentů postrádajících tu sloveso, tu podmět ("Velké hnědočerné. Oči."), s nimiž ostře kontrastují pasáže blížící se proudu vědomí (zejména ve vzpomínkách na Ameriku). (...) Sluší se připomenout, že do českého kontextu uvedla Donleavyho v roce 2003 novela Dáma, která měla ráda čisté záchodky, za jejíž překlad obdržela Michala Marková tvůrčí odměnu Obce překladatelů. Poctu by si zasloužila i za Zrzouna.