Bergsonismus

(...) Volbou Bergsonismu k uvedení edice „Francouzské myšlení“ učinil Garamond šťastný krok (národní nálepku danou myšlením považujme za pouze orientační). Text z roku 1966 nás vede do jedné z řady laboratoří, v nichž Deleuze testuje své myšlení promítnutím vlastní řeči do cizí podoby.

(...) Deleuze vysvětluje Bergsonovo pojetí intuice a jeho text lze do značné míry intuitivně chápat. Od začátku je velmi napínavý a jasně vymezuje téma - Bergson dělá z intuice ústřední metodu, ale jak může být intuice metodou, když je to spíše bezprostřední poznávání? A odtud jsme vtaženi přímo do provozu filosofického myšlení - intuice v bergsonovském pojetí odhaluje, nakolik jsme fascinováni řešením problémů a ponecháváme stranou zásadní otázku, zda jsme totiž problémy opravdu nalezli a správně vymezili. To je natolik podstatná charakteristika našeho myšlení i naší moderní kultury, že stojí za to se prokousat nějakými těmi obtížnějšími formulacemi. No, nebo nalézt ty srozumitelné.