Paměť a dějiny

Říká se, že dějiny píší vítězové. To ale předpokládá, že vítězové umí psát, a ne vždy je tato podmínka splněna. Pak se vítězové učí psát od poražených a od nich mají také povědomost o tom, jak dějiny falšovat. Dělají to přesně tak, jak je to naučili poražení, kteří jsou v důsledku těmi, kdo pokřivují to, co už přešlo a není. Kontexty jsou vždy kontingentní a kdo se stane vítězem či poraženým bývá často věc souhry náhod, okolností, situací. Jen jejich podání, jemuž se říká historie, se nedůstojně láme přes koleno vítězů, poražených, expertů, laiků, nedovzdělanců, tyranů, ústavů pro studium totalitních režimů ... Le Goff uměl geniálně vykreslit mnohé tváře historiografie; od něj by se měli kantoři na školách učit, jak učit dějepis, pomohl by jim víc než ministertvo vnitra.