Doteky

V lednu 1986 se Jan Skácel na hřbitově v Kralupech na Vltavou rozloučil za české básníky s Jaroslavem Seifertem. Deset dní před 17. listopadem 1989 zemřel v Brně. Obě tyto skutečnosti mají v sobě cosi tajnosnubného: Skácel, narozený na Slovácku roku 1922, byl v jistém smyslu posledním básníkem, typem, poetikou i posláním oné velké generace, která vstoupila do literatury po 1. světové válce. A byl z těch odsouvaných žijících v době bolesti, kteří nesli stigma času včleněné do slov veršů. Skácel byl lyrik. Síla jeho metafor je patrná už z názvů jeho sbírek. Skácelovy básně jsou líbezné i závažné, svědecké i zpovědní, a hlavně neztrácejí dech života.