(...) Přesto je nová Dousková vlastně docela milé čtení. Lidské příběhy byly stejné ve všech režimech a kromě strachu a bezmoci jde také o lásku. Dousková je stejně zvláštně drsná, jako byla vždycky - vypráví hovorovým jazykem nejen v dialozích svých (vesnických) postav, do pozdně letního období s citem malířky sem tam cákne předzvěst smutného podzimu. (...) Starší čtenáři se s bílými slony vrátí o dvacet let zpátky a připomenou si absurditu doby. Ti mladší budou mít po jejich přečtení důvod ptát se rodičů, jak tenkrát žili, jestli měli taky strach, jak moc se mu poddali a proč se na maso stála fronta u pojízdných řeznictví a panenka byla jen podpultovým zbožím. MF DNES hodnocení 90 %