(...) Četba Hořkého moře vyžaduje od čtenáře erudici a námahu. Nepopisuje totiž realitu důvěrně známou, bezpečnou, ale svým jazykem tvoří realitu novou, otevírá svět se zákonitostmi zcela odlišnými od těch, na něž je čtenář zvyklý. Nedá se přečíst na jeden zátah. Nabízí systematický chaos, pražené burské oříšky, návod na to, jak se stát Ženou a jak si pořídit nové zuby, když staré doslouží. Umožňuje rozčílit se nad každou stránkou nebo se zaradovat z toho, když jednotlivé kostičky skládanky zapadnou na správné místo a před čtenářem se objeví nový obraz.

(...) Hořké moře je originálním dílem, které se usilovně brání obvyklým představám moderního člověka o podobě světa. Je obrazným hledáním poraněných míst, oživováním zapomenutých významů, písní o pradávné lidské touze uniknout z konvenčního prostoru a času směrem k věčnosti. Neplyne lineárně z bodu A do bodu B. Nepřimyká se k horizontu, ale k vertikále. Svou strukturou připomíná labyrint, jehož krása vystupuje na povrch teprve s celkovým pohledem. Kdo od druhé prozaické knihy Jakuby Katalpy očekával pokračování otevřené erotické zpovědi, bude možná zklamán. Ostatním milovníkům současné české beletrie však Hořké moře nabízí osobitý literární zážitek. Na čtenáře klade sice značné nároky, ale zavrhnout je kvůli tomu by byla skutečně škoda.

(...) Katalpa často střídá ich formu s er formou. Vypráví z pozice nezúčastněného pozorovatele, postav i vypravěče. Jednotlivé fáze lidského osudu dává do souvislosti s proměnami přírody. Čtenář se ztrácí na pomezí reality a snových představ. Může mít smíšené pocity. Jedná se totiž o niterní, obnažující výpověď. Výron touhy po sebevyjádření. Zpověď v podobě rozpolceného příběhu. V současné české tvorbě představuje autorčin silně intelektualizující přístup změnu.