A tomu se mám smát?

Groteska snad ještě nikdy nebyla vyobrazena ve své nahotě tak důsledně jako v díle islandského kreslíře a humoristy Hugleikura Dagssona. (...) Ve dvou výběrech se to doslova hemží lidmi na pokraji smrti, zraněnými, vraždícími nebo vražděnými, psychicky narušenými, mučícími a mučenými. Že se tomu nelze smát? Když někdo kopne Chaplinova Tuláka do pozadí, také se tomu lze smát. Dnešní doba grotesce příliš nepřeje, ve společnosti totiž převažuje takzvaný soucit se slabšími a empatie. Čtení Dagssonovy knihy však dokazuje, že jde spíše o masku, kterou první anekdota strhne a čtenář ji již nenasadí do poslední stránky. A v nejlepším případě ji nechá navždy odhozenou kdesi v koutě.V důsledku tak Dagsson perfektně propojuje grotesku a satiru, protože doslova útočí na různé mýty dnešní společnosti (feminismus, rasismus, vynucovaný soucit). A jde o útoky více než zdařilé.

(...) Islanďan Hugleikur Dagsson nabízí humor skutečně pro otrlé. Sbírka jeho kreslených anekdot A tomu se mám smát? obsahuje otřesnou, ale i otřásající poetiku. (...) Ale pozor, nejsme v žánru prvoplánových ujetých prasáren, jakých je plný internet. Přes všechnu obludnou nadsázku tu vždy objevíme střípek reality, přes všechnu dryáčnickou morbiditu lze vytušit podtext až existenciální.