Dítě Boží

Když jeden člověk dělá totéž, není to totéž, zvláště pokud to dělá spisovatel. To je případ Cormaka McCarthyho, který píše jednu a tu samou knihu po celý život tak dlouho, až se dobere k podstatě toho, co chce říct. McCarthy si celosvětovou slávu zaslouží, protože celá desetiletí trpělivě zkouší napsat své téma z různých úhlů a čím déle to zkouší, tím více se mu to daří. Román Dítě Boží, který u nás vyšel loni, je jedním z úvodních pokusů. Čtenář v něm - také díky pečlivému překladu Bronislavy Grygové - pozná úsporný styl, jímž je napsána třeba Cesta, a poznává v něm také spisovatelův názor na literaturu, která má smysl tehdy, pokud pojednává o "životě a smrti". Lester Ballard, ono dítě Boží, je vrah a úchyl, který souloží s mrtvými dívkami. Tu první sice nezabil on, ale ty další už ano. A muže, většinou jejich milence, také.

Dnes patří už i u nás každá další kniha Cormaca McCarthyho k bestsellerům. Velkou pozornost vzbudil zejména jeho román Cesta, za který autor v roce 2007 získal Pulitzerovu cenu. Nakladatelství Argo tentokrát sáhlo k jeho ranějším dílům a českým čtenářům se dostává do rukou Dítě Boží z roku 1973.

Spisovateli Cormaku McCarthymu vyšlo v Česku už několik knih. Dítě Boží se však trochu vymyká ze zavedeného pořádku, protože pochází z raného tvůrčího období. Dosud mu totiž díla vycházela v chronologickém pořádku podle data vzniku.

(...) Je zde totiž na základě minimalistického děje a úsporného vyprávění přítomno téměř všechno důležité: tázání po povaze zla, charakteristická strohá drsnost různých okrajů života i syrové kouzlo vyšinuté reality. (...) Příběh z krajiny, obydlené jednoduchými vesničany, " tvrdohlavou sebrankou", kterou obklopuje divoká horská příroda, popisuje život lidského ztracence, pološíleného odpadlíka Lestera Ballarda, žijícího na dně v pokřiveném prostoru periferie. Úděl poznamenaného mrzáka, skřeta, který po otcově sebevraždě přišel o všechno - o majetek i zbytky lidské důstojnosti - , se většinou pohybuje po cestách mimo dosah " normálního" života: na skládkách, v opuštěných polorozpadlých domech, v křovinách nebo v chodbách jeskynních komplexů.

(...) Dítě Boží je v kontextu autorova díla spíše méně známou epizodou. Už zde jsou však patrné motivy, které dovedl později takřka k dokonalosti, totiž postupné odcizení od společnosti, jehož výsledkem je samota fyzická, metafyzická, etické a sexuální perverze a násilí jakožto projevy lidské přirozenosti. McCarthy netvrdí, že jeho hrdinové jsou zločinci, nebo naopak svatí. Říká, že pokud jim to společnost dovolila, je chyba na obou stranách. Protagonistou Dítěte Božího je venkovský prosťáček Lester Ballard. Je to sirotek, jenž chytrosti ani přitažlivosti moc nepobral. Nemá žádnou rodinu – matka odešla, když byl ještě dítě, a otec se krátce nato oběsil.