Nazí

(...) Autorčina novinka má řadu formálních znaků "eurorománu", jehož imaginačními principy jsou klip a střih, nicméně neklouže po realitě nezúčastněným švenkováním ani plytkými pravdami, typickými pro tento soudobý literární prefabrikát. Vede hrdiny krajinami vnitřních pochyb a ve snaze naznačit jim cestu ze stáda navazuje na rané romány Margaret Atwoodové nebo na nespoutané hrdinky Astrid Lindgrenové. Jenže Procházkové nejde jen o rovná práva mladých žen, zvlášť pokud si chování obou pohlaví vyšlo za oněch čtyřicet let tolik vstříc, a tak hledí na zraněnou klukovskou psýchu neobyčejně empaticky - za cenu toho, že někdy balancuje na hraně věrohodnosti. (...) Odchycené a vypuštěné divoké zvíře původem z jiného světadílu vybízí jako klíčová metafora hrdiny k živelnosti, která se v životě někdy vyplácí, i k šelmovství, s nímž se toho dá dosáhnout: ať už je kvůli tomu třeba překonat obvyklé hranice, nebo se vyšplhat na stavební jeřáb a z výšky nahlédnout svou malost.