Rozhoupaný dech

(...) Hlavní hrdina a vypravěč Rozhoupaného dechu Leo Auberg je totiž rumunským Němcem, a proto je společně s dalšími na konci války poslán do Sovětského svazu, kde pět let živoří v lágru a dře za řídkou polévku. To, proč autorku toto téma zajímá, je nabíledni a lze to vyčíst z jejího životopisu - podobný osud totiž postihl i její matku. Navíc Herta Müllerová původně román psala s básníkem Oskarem Pastiorem (1927-2006), který vycházel z vlastních zážitků. Vzpomínal na dospívání homosexuálního mladíka, jenž byl rád, že opouští stísňující prostředí rodného města a rodiny. Ale pak přišla léta hladu, špíny, zimy a ponižování. (...) Rozhoupaný dech lze číst jako zprávu o světě, kde je citlivý člověk donucen chovat se bezohledně a zištně, protože chce žít a přežít. A i když asi nebude pro každého snadné Rozhoupaný dech číst - a tak nechat Hertu Müllerovou, aby v člověku "štosovala" všechnu tu hrůzu - je to proces, který má smysl podstoupit. Rozhoupaný dech je totiž románem, po jehož dočtení je člověk jiný než předtím, tedy románem působivým.

Do roka od udělení loňské Nobelovy ceny za literaturu vyšel vyznamenaný román Herty Müllerové Rozhoupaný dech (Atemschaukel) také česky.

Román Houpavý dech (Atemschaukel) spisovatelky-nobelistky Herty Müllerové se dotýká osudů rumunských Němců deportovaných do pracovních táborů v Sovětském svazu. Je dosavadním vyvrcholením její tvorby, řady knih zevrubně studujících zásadní autorčino téma: život v diktatuře. Houpavý dech nás vede do jednoho z pekelných kruhů totalit dvacátého století, pracovního lágru Novo-Gorlovka na Ukrajině. (...) Úděsným pánem lágru, kde se Leopold octne, je hlad. A ruští pochopové. Především prototyp "tatíčka kata" známého z literatury gulagu, zde Tura Prikuliče, který jednou vězně málem pošle na smrt, jindy si s ním zas připije kořalkou. Nevypočitatelného Rusa, tolik odlišného od bezcitného, chladného Germána, který se stal typem zas v literatuře o nacistických koncentrácích.