Do dna

V češtině vyšla prvotina amerického spisovatele Michaela Thomase. Směle se díky ní může řadit mezi hrstku úspěšných černošských autorů To, co Izmaelovi chybí ke štěstí, je dvanáct tisíc dolarů, za něž by sehnal nové bydlení a zaplatil školné pro své děti. A tak se v předvečer svých pětatřicátých narozenin odhodlává k razantnímu kroku. Rodinu bez střechy nad hlavou posílá na čtyři dny ke tchyni a sám se nastěhuje ke známému, aby danou sumu nějakým způsobem sehnal. (...) Třebaže Thomasův ich-vypravěč řeší na více než čtyřech stech stranách především momentální finanční tíseň, je právě tato krize impulzem k zevrubné osobní rekapitulaci. Během ní se hrdina zabývá zejména otázkou úspěšnosti v "téhle zemi, v tomto světě, který stojí na oslavě bílých" a tím i traumat podmíněných jeho afro-indiánskoirským původem.(...) Kniha obsahuje nespočet literárních, hudebních a filozofických odkazů, přičemž je směsicí afroamerického a evropského kulturního dědictví. Některé z mnoha citací se čtenáři podaří s trochou snahy rozklíčovat, jiné nikoliv, ale i tak v něm román zanechá hluboký dojem.

(...) Do dna je debut provokativní, ostře se vymezující proti mýtu rasově integrované Ameriky a stejně provokativní je i jeho autor. (...) Do dna je netypický americký příběh vzestupu a pádu, neboť je předem dán rasou a třídou. Jeho hrdina se narodil, jak sám píše v jednom ze svých četných spisovatelských pokusů, jako černý, chudý a nadaný, předurčený k tomu, aby se stal vůdcem svého lidu jako dříve třeba Martin Luther King. Dnes ale touží po jediném: být dobrým otcem. Třebaže v jeho žilách koluje i irská a indiánská krev, okolí ho vnímá – v souladu s nechvalně známým pravidlem jedné kapky v žilách z doby otroctví – jako černocha. Tavicí tyglík americké demokracie je tak pro něj jednou velkou lží a má obavy, že nejinak tomu bude v případě jeho dětí s blonďatým afrem, u nichž sám pečlivě zvažuje, jestli by prošli jako bílí.