Skandální případy sexuálního zneužívání katolickými kněžími dávají v posledních letech římské církvi pořádně zabrat. A pokrytecké mlžení mnohých prelátů už tak otřesnou reklamu ještě zdůrazňuje. Katolický autor Wunibald Müller je jiný – do bolavého vředu řeže skalpelem. (...) Müllerovi se však v žádném případě nejedná o laciný výprodej tradičních církevních hodnot ani o předhazování krvavé flákoty bulvárním titulkářům. Hraniční otázky nahlíží s vhledem a hlubokou znalostí církevního prostředí, a jde-li na dřeň, tak z potřeby odstraňovat zhoubné nádory. Nelíbí se mu malomocenství zakrývané nachovými rouchy, chce pravdu. "Když zamlčuji, nevyslovuji to, co musí být vysloveno." Zamlčené rány nejsou odsuzující obžalobou církve, ale kultivovanou provokací a výzvou k odvážné diskusi. Ve vlastním zájmu by na ni měli slyšet církevní představitelé i široká věřejnost.