Návrat Krále Šumavy: Román o Josefu Hasilovi

Knihu jsem přečetla jedním dechem, styl psaní mně naprosto vyhovoval. Ocenila jsem prolévání citových stránek příběhu s historickými a místopisnými.Dozvěděla jsem se hodně nových věcí a vše mně zapadlo jako střípky do celkového obrazu. Protože česko německou hranici překračuji několikrát do týdne, tak jsem si uvědomila co musel prožívat hlavní hrdina příběhu a jaké dva rozdílné světy střídal po celou dobu převaděčství. I velmi kruté věci jsou popsané velmi citlivě a jsou zvolena vhodná slova, aby to mohl člověk vůbec dočíst pro tu hrůzu, která se tehdy děla. Knížka vtáhne do celého příběhu tak, že jsem se k ní mnohokrát vracela, byla jsem tedy ráda, že jsem si jí jenom nepůjčila, ale koupila ji.Pokud do ní někdo jen nahlédne, tak věřím tomu, že se od knihy neodtrhne.Musel to být obrovský kus nelehké práce dát všechna fakta dohromady na základě telefonické komunikace s hlavním aktérem příběhu. Určitě doporučuji každému, kdo v té době žil a i tomu, kdo chce pochopit, jak to tenkrát bylo.

Tak jsem to dočetl. Je těžké tuhle knížku hodnotit, když jsem stejně jako autor vyrůstal přesně v centru dění kinížky - Prachaticích. O jejich poměrně nedávné temné historii jsem si přečetl s nadšením a asi si už budu pokaždé vzpomínat na kruté pasáže knihy, až půjdu kolem sklepů Staré radnice...ale dál. Knížka je psaná čtivě, děj se odvíjí velmi rychle, krátké úderné věty - člověk se na ničem nezasekne, nemá důvod bádat, domýšlet si - to všechno mu autor usnadní. Jako ve filmu. Možná proto autorovi už navrhli někteří producenti odkoupení námětu ke zfilmování. Myslím si, že výsledek by mohl být velmi dobrý, vzhledem k tomu, že právě "filmovost" považuu za největší slabinu knihy. Zatímco jiné filmy s větším přesahem, vnitřními monology a odkazy na nevyslovené jsou většinou mnohem lepší než filmy, kterým posloužily jako námět, u "Návratu krále" by tomu tak být nemuselo. Román (nazývám tak knihu jen s jistou pochybností) totiž všechny tyto prvky postrádá a je založený čistě na příběhu v jediné linii, přímočaře, bez náznaků. Možná proto svádí ke čtení tak, jak čítáme knihy faktografické a dává nám pocit, že takhle to všechno bylo. A bylo? Asi ano, ale popravdě, od románu bych raději čekal román a od literatury faktu literaturu faktu.