(...) Opulentní vyprávění se v Altschulově metoděmísí s intelektuální schopností propojovat různá historická období a zároveň "velkou" historii s tou osobní. Cigan (Sidon) projevuje cit pro jazyk a mnoho pasáží je věnováno historii slov, původu jmen a podobně. Příběh ale nesou jeho postavy – a autor vůči nim zaujímá laskavý postoj plný pochopení, s nímž líčí jejich vlastnosti, chyby a posedlosti. Znalost povah upomíná na tradici charakterů vykreslených v americké židovské literatuře například v podání Bernarda Malamuda. Originální rovinou knihy jsou paralelní světy, v nichž se Moše Blumendorf nedobrovolně ocitá na základě svých psychických problémů. Jeho snění, vyvolané například silným psychickým šokem, rozpoutává fantaskní karneval, v němž žádní Mimozemšťané nejsou zapotřebí, a přesto jde čtenáři hlava kolem. Ocitá se totiž uprostřed alegorického příběhu s notnými historickými přesahy.

Ať už knihu napsal kdokoli, oním propojováním odlišných rovin, věcí tělesných i svrchovaně duchovních, si tento román zaslouží pozornost, i když místy působí snad až příliš překombinovaně.