Poprvé za dlouhou dobu jsem si přečetl něco, co pravdu se dá nazvys sci-fi. Některé povídky jsou dnes sice na dnešní dobu hodně naivní, ale na svou dobu se autoři opravdu snažili poctivě držet vědeckých základů.
-Odysea z Marsu se dá vizualizovat jako staré brakové sci-fi filmy ze čtyřicátých let. Ale i tak se v povídce řeší docela zajímavě původ pyramid. Nebo relativita světa okolo nás, když se nás snaží predátor zhypnotizovat.
-Noc je taková vize toho, jak to jednou bude vypadat, až ve vesmíru budou vyhasínat hvězdy. Akorát, že dřív nás ty hvězdy spálí, než vyhasnou. ale taky pěkné.
-Poslední den Jak antropologové zjišťují, že mnoho duruhů naší historie žili souběžně s člověkem ukazuje, že určitě existovalay pocity nadřazenosti.
-Těžká planeta Bytosti pro které je naše planeta skoro jako černá díra.
-Domeček jako klícka je skvělá inspirace pro film Kostka.
-Důkaz Je možné, že je ve slunci život?
-Podzemní dráha Möbius si pohrává s myšlenkou, že by Möbiova páska otevírala pátý rozměr.
-Povrchové napětí mohl by žít člověk s trepkami?
-Venkovský doktor Veterina v budoucnosti bude pěkná fuška.
-Díry na Marsu jsem moc nepochopil, ale jako brouk do hlavy určitě ne špatný.
-Hluboké pastviny od Arthura C. Clarka mi přišly jako exotika od člověka co píše hlavně o cestování ve vesmíru.
-Jeskyně noci Jasně, první kosmonaut na světě musel být američan, ale pár let nato USA spadl hřebínek.
-Mít tak s sebou prachovku se fakt povedlo. Procházka po temném měsíci kde se zvedá prach který se nachytává na hledí skafandrů a nikdo s tím nemůže nic dělat.
-Pašťika z husích jater na začátku působí jako moderní pohádka, ale všechno pohádkové je v ní vědecky racionalizováno.
-Rebus je v podstatě příběch skupiny archeologů kteří ale nejsou někde v Gíze, ale na Marsu. Povídka je ještě z dob, kdy si lidé mysleli, že na Marsu kdyši žila nějaká civilizace.
-Hop a skok Tahle povídka mi přišla spíš jako groteska kde dva honí nezkrotitelný míček.
-Neutronová hvězda mi spíš přišla jako černá díra.
Ale jo, celkově se mi to líbilo.
