Ať žije republika: (Já a Julina a konec velké války)

Tři dramatické dubnové dny roku 1945, v nichž se mažou a přepisují nejen nápisy, ale i životopisy a z kolaborantů se náhle stávají vlastenci. Příběh z moravského venkova viděný dětskýma očima. Otloukánek Olin není žádný andílek a také proto vypráví o událostech z konce války s bezprostřední přímočarostí. Bojuje o uznání a rovnoprávnost v klukovské smečce, která ho odsuzuje do role věčného outsidera, ale zároveň ho tak mění v nepoddajného osamělého rebela. Autorovo umění portrétu, básnické zkratky, smysl pro drama i humor vytváří obraz českého charakteru (s podobnou drásavou nejednoznačností jako Škvoreckého Zbabělci) a díky stylotvornému mistrovství Jana Procházky je to próza i dnes uhrančivá.