Vysoké, lehce klenuté, a přesto markantní čelo, které tušíme pod patkou tmavých vlnitých vlasů, štíhlý rovný nos, naznačující senzibilitu stejně tak jako cílevědomost, soustředěný a upřený pohled očí, které se však nedívají do objektivu, nedívají se na nás, ale nad a mimo nás, a především výrazně krojené rty, jejichž dynamická křivka a zvláštně plný tvar prozrazuje odhodlanost i vášeň, ale snad ještě více touhu...

Kniha vyznívá jako přesně zdokumentovaná hagiografie. Toufar je v ní vylíčen jako člověk bezchybný a vnitřně nelomený, jako bytost natolik bez poskvrny, až může působit trochu nereálně, i když se autor snaží zdůrazňovat jeho lidské stránky.

Doposud jsme věděli, jak číhošťský farář Josef Toufar zemřel. Díky Miloši Doležalovi se teď dozvídáme, i jak žil. Kniha Jako bychom dnes zemřít měli je více než jen životopis kněze umučeného na počátku 50. let příslušníky Státní bezpečnosti. Jsou příběhy, o kterých si myslíme, že je známe celé, a najednou přijde někdo, kdo nám dokáže, že jsme doposud nevěděli vlastně nic. Přesně to se podařilo Miloši Doležalovi, básníkovi a redaktorovi Českého rozhlasu, v novém životopise Josefa Toufara.