Hilda se vrací: Hilda a Ptačí slavnost, Hilda a černý pes

(...) Hilda zkrátka zdomácňuje i v globálním mediálním prostředí. A je to dobře, protože v dnešním nekompromisně dravém prostředí kreslených příběhů pro děti přichází s neokázalou a smířlivou alternativou.

Iniciativní Hilda se vrací s dalšími dvěma příběhy. A zatímco úvodní dvojkomiks nabídl dobrodružství ve volné skandinávské přírodě, tentokrát dívka objevuje nadpřirozené bytosti i ve městě.

Spolu s Myší hlídkou patří Hilda k nejlepším novým komiksovým sériím letošního roku u nás. Pokračování na první díl navazuje, ale přece je jiné. (...) Krom prostředí je však u Hildy vše stále při starém. Holčička je svérázná a dobrodružství doslova vyhledává klidně navzdory zákazu vycházení. Díky tomu se s ní čtenář dostává do kouzelného světa, který obývají sympatické i méně vřelé postavy. Ačkoli jí často hrozí nebezpečí, odvaha a vynalézavost ji vždy zachrání. Hilda tak je skvělým vzorem pro malé čtenáře, tak důležitým v současné době. Společně s Myší hlídkou je Hilda nejlepším letošním novým komiksem na českém trhu. Je skvělé, že oba cílí na mladší publikum, pro které doposud mnoho komiksů nebylo. Myší hlídka a Hilda tuto díru skvěle zacelují.

(...) Úroveň Pearsonovy kresby není v českém kontextu moc s čím srovnávat, snad s nejlepšími výkony Jiřího Gruse a Karla Jerieho. Scenáristicky pracuje s podobnými ingrediencemi Lucie Lomová, zejména v pozdních příbězích Anči a Pepíka. Přenést Pearsona do češtiny byl šťastný tah: ukazuje, jak vysoko je laťka současného britského komiksu, a sází na klíčovou alianci v lidských dějinách, o níž pěkně mluví Freudova, a ještě spíš Jungova psychoanalýza. Není od věci vydat se občas na nějakou ptačí slavnost. Stín černého psa je totiž dnes za čím dál větším počtem rohů.