Melouch

Jsem pravidelným čtenářem Michala Viewegha a tuhle knihu jsem přečetl za pár hodin. Jsem tedy i příznivcem jeho stylu, takže je zbytečné, abych ho hodnotil.
Jen se letmo podívám na zápletku. Jak je to s mafiány a jejich zaměstnanci v Sázavě nevím. V této knize je věrohodnost stejně nedůležitá, jako u obleku kempujícího Belmonda. Jedna opravdu veliká a zásadní logická chyba tu bohužel je. Rocco přijde o paměť. Jeho minulý život je úplně pryč. Nezná slova, ani jejich význam. Nezná svou matku, která ho v nemocnici navštěvuje. Jak to, že si vzpomíná na svou životní lásku Violu, přestože ta ho nenavštíví nikdy? Kdo mu ji připomene = znovu nahraje do mozku novorezence, když svůj vztah před všemi skrývali? Celá ta záležitost se ztrátou paměti je v příběhu nejen nadbytečná, ale zcela kontraproduktivní a být Jožem, z filmového scénáře ji vypustím. Nashle v kině...