Dlouhé ucho

(...) Novelu lze samozřejmě číst i jako autobiografickou prózu. Bondy sám může být oním titulním poutníkem, jenž zavrhl své vzdělání i ambice a uchýlil se do ústraní - sám filozof přece v devadesátých letech odešel z Čech do Bratislavy, na protest proti rozdělení republiky. "Nestál o to, být něčím vůdcem, nestál o to, být na špici. Ale chtěl být tím, kdo dosáhl nejhlouběji," píše o svém alter egu, Dlouhém uchu, jenž "pod ošumělým šatem skrývá na hrudi drahokam". A drahokamem svého druhu je i Bondyho literární testament.