(…) Stručně ho charakterizovat nelze, je to mnohovrstevnaté dílo, v němž detektivní či spíš kriminální linie je sice důležitá a atraktivní, ale přinejmenším stejně zaujme líčení japonských reálií a charakterů postav. (…) Je obdivuhodné, jak Cima dokáže udržet čtenářovu pozornost v tak rozsáhlém textu – a zdaleka ne pouze díky pátrání po zmizelém novináři, do něhož se k manželově nechuti míchá i Juka. (…) Pokud jde však o tuhle krásnou knihu, k níž ji inspirovali, je to jasné. Za svou prvotinu Probudím se na Šibuji získala Cenu Jiřího Ortena a Magnesii Literu za objev roku. Nyní Vzpomínkami na úhoře spisovatelka dokázala, že to nebyl náhodný úspěch.

(...) Cima si zaslouží uznání za to, jak dokáže všechna témata knihy balancovat, vzájemně propojovat a pointovat. Má to, co drtivé většině českých autorů chybí: cit pro stavbu příběhu, pro načasování. Není pochyb, že spoustě čtenářů bude nový román Anny Cimy imponovat nejen pro svůj vhled do složité japonské kultury, ale i pro výjimečné postavení na domácí literární scéně. Tak promyšlené vyprávění se u nás moc nenosí.(...) Román Anny Cimy je v mnoha ohledech dokonalý. Vytratilo se z něj ale okouzlení z neznámého. Ten pomyslný úhoř. Tvor, kterého obdivujeme hlavně za to, jak moc ho nechápeme.

Po úspěšném debutu Probudím se na Šibuji (2018) Anna Cima potvrzuje svou jedinečnost v současné české próze. Rozsáhlý a mnohovrstevnatý román Vzpomínky na úhoře se opět obrací do země vycházejícího slunce, čerpá inspiraci z různých žánrů a do posledních chvil drží čtenáře v napětí, jak to dopadne.