Dlouhé stíny

Jsou stíny, které nás mohou zavést do minulosti, která nám nedá spát. Zlo, jenž se už stalo, neustále číhá a je připravené znovu zaútočit. Pojďte se bát. Jedenáct českých autorek a autorů sepsalo povídky o starém hříchu. Čekají vás záhadné kočky i bludné duše a možná odhalíte i nepěknou pravdu.

Před lety jsem povídkové knihy vůbec nemusela, ale postupem času jsem si k nim naštěstí našla cestu a teď si je jednou za čas moc ráda přečtu. Nejen, že mám v jedné knize hned několik mých oblíbených autorů, od kterých si ráda přečtu vše, co napíšou. Ale povídky od těch, jejichž tvorbu zatím neznám, mě můžou navnadit k tomu, abych si jejich knihy přečetla a já se tak seznámím s novými autory a možná najdu i nové oblíbence.

Tentokrát byly povídky strašidelné a některé vážně dost. Jak už to u podobných knížek bývá, některé povídky mě bavily více, jiné méně, ale čtení všech mě bavilo.

Pánové prominou, ale myslím, že v této knize kralovaly ženy, jejichž povídky byly o něco lepší 😊

Lukáš Vavrečka je nejen skvělý autor, ale také zkušený editor. Má za sebou antologii Hlubiny města (Epocha), kterou sestavil s Kristýnou Sněgoňovou, a také antologii povídek z venkova Osiřelo dítě. Ta vyšla v roce 2024 pod nakladatelskou značkou Kalibr. Tato antologie se vyznačovala nejen společným tématem venkova, ale také tím, že do ní přispěli nejen autoři společenských a krimi románů, ale také autoři a autorky fantastiky. Nejinak tomu je i u v podstatě volného pokračování s názvem Dlouhé stíny, které vyšlo nedávno.

Stejně jako předchozí sborník přináší i Dlouhé stíny povídky z žánrů mystery a thriller a svými texty přispěli autorky a autoři, kteří píšou knihy různých žánrů. Tématem však tentokrát není určité prostředí nebo situace. Název antologie Dlouhé stíny může evokovat leccos, a jak editor sám v předmluvě říká, nechal autorům povídek volnou ruku, aby se mohli se zadáním popasovat jak uznají za vhodné a téma uchopit jak je jim libo. Stejně tak ovšem přiznává, že pod slovním spojením dlouhé stíny si více než film v Pravé poledne představuje stíny minulosti, která vás dožene.

dlouhe-stiny-1

Stejně tak to má i většina z těch, kteří do antologie přispěli svojí povídkou. Většina textů se opravdu věnuje minulosti, která zasáhne do života hrdinů, a jen jeden toto téma totálně opomíjí a staví spíše na náhodném setkání. Ale i on má skvělou pointu. Dvě z autorek zpracovávají téma domu či bytu s temnou minulostí, ale každá z nich uchopila příběh trochu jinak a obě velice originálně. Některé povídky jsou více mystery, jiné by se daly zařadit k thrillerům. Děj se povětšinou odehrává jak jinak než na venkově, ale najdeme tu i Kingovsky laděnou povídku z lázeňského prostředí nebo příběh s kriminální zápletkou z dalekého Řecka. Zkrátka a dobře – každá povídka v Dlouhých stínech je něčím originální a bezezbytku každá disponuje zajímavou či překvapivou pointou či dějovým zvratem.

Mě osobně nejvíc uhranula venkovská povídka Veroniky Fiedlerové, a to především tím, že hrdina je pouze pozorovatelem, nikoli tím, komu minulost zasahuje do života. A také melancholií, pro kterou autorčiny texty miluji. Zaujala mě i Řecká suita Dalibora Váchy svým pojetím spravedlnosti a odvahou vykročit z domácích luhů a hájů a temné fantastikou prosycené komorní drama Lucie Lukačovičové, protože si se čtenářem i na těch pár stránkách dokázala opravdu hnusně pohrát. Ale co platí bezezbytku pro všechny povídky: žádná z nich není vysloveně špatná a Zpracování témat je opravdu rozmanité. Škoda jen, že se více povídek neodehrává jinde než u nás doma za bukem.