Psáno na pohlednice I.

(...) Vznikl tak jedinečný soubor, který s odstupem času jen získal na půvabu. Emigrantova pošta nepochybně procházela cenzurou, proto volil jednoduché kartičky, jejichž prohlídka nemohla zabrat mnoho času. Zaznamenával na ně svoje postřehy z metropole nad Seinou, prožitky, výstavy, které zhlédl, s kým o čem mluvil, kdo ho navštívil, to vše s výjimkou politických úvah.

(...) Texty z pohlednic jsou Kolářovou filozofií tvorby v příkladech, přerývaným vyznáním i doznáním, bilancí mezi řečí. A protože psanou poezii Kolář opustil počátkem 60. let, jsou pohlednice i novým soustavným potýkáním se se slovy. (...) Psáno na pohlednice je úžasná kniha, byť edičně stojí v půli cesty. Na jednu stranu bere ohledy na čtenáře v tom, že ho nezahlcuje poznámkovým aparátem, na druhou stranu právě vysvětlivky k reáliím by občas byly k užitku.