Dny v roce a roky v dnech

Sbírka Dny v roce, básnická část denních záznamů Jiřího Koláře od 16. února 1946 do 15. února 1947, vyšla těsně po únoru 48 a nadlouho (nejméně na 8 let, a i poté směl Kolář publikovat jen velmi omezeně) byla jeho poslední vydanou knihou. Prozaická část těchto záznamů – Roky v dnech – už zůstala v korekturách. Básníka, který kráčel po nových, neprobádaných cestách poezie, který si bral na pomoc každodenní lidskou řeč a prohlašoval, že nepředvídatelné není vymyšlené, vyfantazírované nebo vysněné, ale bezmezně skutečné, básníka, v jehož verších se svářely protiklady a sráželo všední se vznešeným a který předvídavě napsal 15. února 1947 „Svět jako by se zmítal…/ v jediné touze po svobodě, / jejíž slunce zašlo / pravděpodobně do konce tohoto století“ – tohoto básníka a posléze výtvarníka, odsouzeného tehdy k zapomnění a kriminálu, navzdory nouzi žijícího moderním uměním a neúnavně hledajícího nový umělecký výraz, však nezlomilo nic; dnes je jednou z úhelných postav české poezie a výtvarného umění.