Olga je spisovatelkou, žije v Turíně, ale narodila se v Neapoli. A hlavně je ženou, jejíž život je právě na vodě – i proto, že byl dosud obklopen mužskou pevninou. To poznává především nyní, když ji opustil manžel.

Elena Ferrante ve Dnech opuštění nabízí svá tradiční témata. Hlavní hrdinka spisovatelka? To už přece známe z Geniální přítelkyně… Napětí mezi rodnou Neapolí, jež stejně tak přitahuje i odpuzuje, a Římem či bohatým severem, kam odchází ti úspěšní? Tato životní rozštěpenost se nachází ve všech dosavadních knihách italské autorky…

Přesto Dny opuštění přinášejí zase poněkud jiný tón vyprávění a úhel pohledu na ženský svět. Je to Elena Ferrante, ale není to pouhé opakování – spíše variace. Olga je zkrátka další geniální přítelkyní pro „dny opuštění“ všech čtenářů, kteří chtějí skrze romány italské autorky poznávat, kdo je vlastně žena v dnešním světě. A je to stejně zajímavé a potřebné pro ženy i pro muže.

Postaví se Olga na vlastní nohy, nebo bude dále našlapovat do stop, které před ní na životní cestě udělaly mužské boty?

Všechno chce svůj čas… A když dva dělají totéž, není to totéž… Dny opuštění vyšly poprvé v českém překladu již před osmi lety, avšak v edici jiného nakladatelství, která navíc trpěla značnou nadprodukcí a nepatrnou propagací. A taky zkrátka ještě nebyl ten pravý čas pro objevení Eleny Ferrante v českém prostředí.

Správná chvíle přišla až po vydání tetralogie Geniální přítelkyně. Mohlo by se zdát, že Češi jsou náchylní lapat po všem, co letí v zahraničí, hlavně na západ od našich hranic. Ale stejně tak jsou Češi náchylní všechno, co je jim podstrkováno, zpochybňovat, neboť si nechtějí nechat od nikoho nic nakukat. Mají přece svůj rozum.

Každopádně Geniální přítelkyně není žádný knižní podfuk, je to úžasné dílo, které uhrane svou důvěryhodností a zároveň vypravěčskou prostotou – žádné okázalé triky postmoderní literatury. Tady jde nejdřív o život, potom až o literaturu. A jelikož Elena Ferrante píše o životě, je to i vynikající literatura.

Ostatně potvrzením faktu, že si italská autorka na současné literární trendy nepotrpí, je i to, že zůstává skryta za svým pseudonymem, a tak ji neuvidíme na žádném knižním veletrhu, na žádném křtu nové knihy, na žádném veřejném čtení… Není mnoho literátů, kteří si v současném světě neustále kulminujícího sebezhlížení na sociálních sítích troufnou nebýt vidět a komunikují pouze prostřednictvím knih – vedle Eleny Ferrante je to Milan Kundera či Thomas Pynchon.

Román Dny opuštění vévodil žebříčku italských bestsellerů téměř rok a v roce 2005 se dočkal zfilmování.