Selma, stará venkovská žena s pohádkovými rysy, dokáže předvídat smrt. Kdykoli se jí ve snu zjeví okapi, někdo ve vesnici během následujícího dne zemře. Není však jasné, koho se to bude týkat. Selma nechce vyvolat paniku a o svém snu řekne pouze vnučce Luise a švagrové Elsbeth. Přitom oběma klade na srdce, aby to nikde nešířily, ale pokud Elsbeth něco ví, pak to ví i celá vesnice. Teď jsou všichni na nohou, a když je zřejmé, že jejich životy mohou záhy skončit, začnou si navzájem sdělovat pravdy, které dosud tajili. Vždyť to může být poslední příležitost se s nimi svěřit. No a pak přijde smrt.

Mariana Leky umístila příběh do západoněmecké vesnice Westerwald, kam jezdívala na prázdniny. V jejím podání má místo kouzelnou atmosféru podobně jako Márquezovo Macondo. Odkazů na klasikovo dílo lze vystopovat více. Smrt je předvídána hned na začátku podobně jako v Kronice ohlášené smrti, objevuje se motiv milostných dopisů bez odpovědi a pozdního vyznání lásky (viz Láska za časů cholery). V knize se proplétají reálné prvky s nadpřirozenými jevy, jež jsou popisovány zcela samozřejmě (např. nesmrtelnost obrovského psa Aljašky).

Každá z postav je podobně jako v pohádkách charakterizována jednou nebo dvěma základními vlastnostmi. Je tu vypravěčka Luisa, desetiletá dívka s bohatou fantazií, její moudrá babička Selma, "která vymyslela svět“, optik, jenž Selmu miluje, ale neodvažuje se jí to říct, Luisin bezelstný otec, který cestuje po světě a myslí si, že by všichni měli „k sobě pustit víc světa", Luisina matka, neustále přemítající, zda má opustit muže, a různé moderní čarodějnice.

Leky ve třech částech sleduje osud Luisy od jejích deseti do pětatřiceti let. Dívka zdědila po babičce zvláštní talent. Ačkoli ve svých snech nevidí okapi a nevěští tak smrt, kdykoli zalže, stane se jí něco osudného.

Hlavním tématem románu Co je odtud vidět je však láska. Láska procházející náročnými zkouškami. Například dospělá Luisa musí urazit tisíce kilometrů, protože muž, kterého miluje, konvertoval k buddhismu a žije v japonském klášteře.

Vedle poetického, libozvučného jazyka, nespočtu zdařilých metafor, přirovnání a stylistických opakování hýří román jemným humorem. Všechny fragmenty, které Mariana Leky vykouzlila, jsou malá mistrovská díla a dohromady vytvářejí nezapomenutelný obraz.